Přejít na obsah

Dodavatelé Škoda Auto


OloZX6R

Doporučené příspěvky

Nejvíc by mě zajímaly firmy, který dodávaj interier, příslušenství a světla,,, B)

Tak třeba Eissmann http://www.eissmann.de/content/english/sta...herepublik.html

Faurecia http://www.faurecia.com/pages/home.asp?&xtref=

Peguform http://www.peguform.cz/

Takata Petri http://www.takata.com/global

Johnson Controls http://www.johnsoncontrols.com/cz/

TRW http://www.trwauto.cz/kdojsme.html

a další a další...

Ve většině uvedených firem jsem byl v nějaké jejich pobočce, neb jsem taky v tomto oboru nějakou dobu rabotal. Každý kdo jezdí s Favoritem, Filetou, Fabií, Octavií II, Roomsterem, Fabií II a kupou jiných, při každé jízdě chmatá na to, za co jsem byl v té firmě zodpovědný. OII, Roomster, Fabia II - tydle škodovácké rukojeti jsem zaváděl do výroby :D

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Zkušenosti? Velmi úsměvné a poučné … a to jsem byl pouze u plastů a plechů. Elektrika a elektronika musí být taky maso. Pokud chceš mít iluzi o kvalitě, tak se o to raději nezajímej :)

Asi 7 let jsem měl možnost se podílet na různých projektech pro MB i jiné značky (Porsche, Daimler, Saab, Opel, VW, Audi ….), a od té doby radím každému nekupovat nové auto minimálně rok po náběhu výroby, nedejbože hned po uvedení na trh, protože v té době jsou často montovány z dílů, které mají daleko k „sériovému“ stavu (viz. potom různé „stahovací“ akce).

Vzhledem k tomu, že každá automobilka má mraky subdodavatelů, kvalita finálu bohužel nemá nic společného s image značky, jak ji vnímají spotřebitelé, ale schopností každé automobilky dotlačit a zkoordinovat své subdodavatele tak, aby se konečné odchylky na jejich dílech navzájem vykompenzovali a produkt připomínal to, co konstruktéři původně nakreslili. Pokud se ale stane, že třeba levá strana auta je o 2cm delší, jak se stalo, tak to je problém. :D

Když člověk viděl, co dodával za shity třeba do Porsche nebo do Audi do aut za 1,5 mega v základu, tak mu nezbývalo se jen usmívat vždy, když potkal hrdého majitele na cestě.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Zkušenosti? Velmi úsměvné a poučné … a to jsem byl pouze u plastů a plechů. Elektrika a elektronika musí být taky maso. Pokud chceš mít iluzi o kvalitě, tak se o to raději nezajímej :)

Asi 7 let jsem měl možnost se podílet na různých projektech pro MB i jiné značky (Porsche, Daimler, Saab, Opel, VW, Audi ….), a od té doby radím každému nekupovat nové auto minimálně rok po náběhu výroby, nedejbože hned po uvedení na trh, protože v té době jsou často montovány z dílů, které mají daleko k „sériovému“ stavu (viz. potom různé „stahovací“ akce).

Vzhledem k tomu, že každá automobilka má mraky subdodavatelů, kvalita finálu bohužel nemá nic společného s image značky, jak ji vnímají spotřebitelé, ale schopností každé automobilky dotlačit a zkoordinovat své subdodavatele tak, aby se konečné odchylky na jejich dílech navzájem vykompenzovali a produkt připomínal to, co konstruktéři původně nakreslili. Pokud se ale stane, že třeba levá strana auta je o 2cm delší, jak se stalo, tak to je problém. :D

Když člověk viděl, co dodával za shity třeba do Porsche nebo do Audi do aut za 1,5 mega v základu, tak mu nezbývalo se jen usmívat vždy, když potkal hrdého majitele na cestě.

:D

a tak nějak, či spíše hůř náhradní díly pro auta, která se už nevyrábí. Tam je to asi takhle: to je na starou mrdku, která už nikoho nezajímá, to je dobrý :D A pouští se kdeco.

Jinak když se s dílem začíná, tak je zpočátku spousta much. V první fázi výroby jsou prototypy. Tam je úkol vyrobit něco, co bude co nejvíce připomínat to, co je na výkresu. Takže se to vyrobí na nástroji k tomu určeném a vyrobeném, mnohdy velmi improvizovaně. První kousky se pak okukují ze všech stran a všemožně proměřují. Ty nejlepší kusy, které nejsou v rozporu s výkresem a nejeví nepoužitelnost se posílaj do automobilky. V této fázi nezáleží na barvě ani dezénu, ale pouze na hrubém tvaru. A dizajnér v automobilce(alespoň v případě mém) se k tomu nějak vyjádří. Podle toho se postupuje dále a forma se případně upravuje. Po větších či menších peripetiích se v běžném případě nakonec vyrobí desítky až stovky prototypů a postupně se vylepšují. Když je vše tvarově a funkčně použitelné, tak se udělá případný dezén a situace se opakuje. V závislosti na zvoleném barevném provedení se dříve nebo později začne aplikovat barva, která se s většími či menšími problémy ladí. Zažil jsem případ, který se táhnul přes 2 roky a barva se nikdy nedoladila, přestože dle měření jsme vyráběli to, co bylo požadováno, ale dizajnérka v Bolce stále nebyla spokojena. Bylo to docela čůza, která si furt vymýšlela kokotiny. V začátku se to vyrobilo v dané barevné specifikaci, ale to se jí zdálo moc takové a makové(kdo znáte barevnou kouli, tak víte jak se říká, že je tam třeba moc zelené nebo modré a pod.). Takže pak následovala peripetie s její vskutku technickým popisem požadavků, udělejte to více do takové a makové barvy...(tecnické specifikaci nerozuměla, řídila se svým okem) Ve snaze vyjít vstříc jsme nadělali neskutečných vzorování, stálo to kupu peněz a furt nebyla spokojena. Bylo to barva Ivory, která je velice citlivá na čistotu a navíc je to jedna z nejhůře laditelných barev. Postupně se už daný model vozu vyráběl a prodával, manuální variantu ve Škodovce odpískali v PUR verzi, ale trvali na automatu v PUR verzi. Tam, kde měla být PUR verze se celou dobu dávala jako náhrada kožená varianta. Pak někomu v MB došla trpělivost a řekl dost! Chtěli buď okamžitě požadovaný odstín nebo zrušit i automat a požadovali finanční satisfakci za zrušení v řádu miliónů a samozřejmě vyrovnání finančního rozdílu PUR a kůže. Takže jsem opět navzoroval dle v dokumentaci zadané barevné specifikace. Dle WV norem a měření barevnosti bylo vzorování provedeno za 1! V nezávislé laboratoří, kde jsem s tím jezdil na měření barevnosti konstatovali, že je to tak blízko požadovanému bodu barevnosti, že se s takovou přesností barvení ani nepočítá!!! Ovšem dizajnérka si postavila hlavu, že se jí to nelíbí. Bylo hrozné dusno. Takže jsem dřepěl v dokumentaci k danému dílu, prohraboval se korespondencí a hledal jsem dokumenty, kterými tuto hrozbu zvrátit. Sestavil jsem složku s dokumenty, které dokumentovaly chronologický vývoj projektu a dokazovaly, že jsme již od začátku projektu vzorovali dle zadané specifikace, což se jisté lady nelíbilo, pak jsme se snažili vyjít vstříct a nakonec jsme se opět pod nátlakem vrátili striktně ke specifikaci, která se opět nelíbila. Složku jsem předal řediteli a dál jsem to měl u prdele, řešilo se to na úrovni ředitelské. Světe div se, po hrozném humbuku a požadavcích na finanční vyrovnání vše utichlo, Škodovka dodnes drží tlamu... :D Řeknu vám, že to bylo peklo, ale nakonec byly pádné a nevyvratitelné argumenty na naší straně. Ono jedna věc je barevný odstín a druhá věc je dezén povrchu, který může vnímání barevnosti lidským okem změnit!

Ale vrátím se zpět. Když jsou prototypy schváleny v automobilce, tak nastává fáze předsériové výroby, kdy se začne s náběhem výroby a dolaďováním nedostatků. V této fázi již jdou vyrobené kusy do aut. Je tam větší podíl drobných vad než ze sériové produkce, nad něma však automobilka přivírá oči aby mohla vůz dodávat dle harmonogramu projektu. Postupně je obrovský tlak na dolaďování dílu do až božské kvality. V jisté fázi se dojde do stavu, kdy v automobilce zkonstatují, že už je vše jak by mělo asi být. Jsou pevně vymezené standardy a výroba podle nich běží pod přísnou kontrolou. Tímto se kapitola uzavírá a účastníci projektu již řeší jiné věci. Čas plyne a díl se lety výroby ztrácí ze zorného pole. Časem již nikoho nezajímá, pokud nedojde k nějakému výraznému excesu. A tak se postupně s nástupem další generace vozu či modelu začíná nad nějakým tím nedostatkem mávat rukou, jsou přece jiné aktuální problémy, které jsou pod drobnohledem. Nikdo už nejeví o výběhový díl zájem. Tak se postupně kvalita mírně ztrácí. Daný vůz se přestává vyrábět a díly se vyrábí jako náhradní. Časem se díl vyrábí třeba jen občas a v menších sériích, což nutně nese horší kvalitu, která už nikoho moc nebere. Z dnešního hlediska třeba náhradní díl pro Favo nebo Filcku je dobrej i v kvalitě, která by neměla při sériové výrobě šanci projít. Díl upadl v zapomění...

No asi takhle nějak to chodí.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Postupně je obrovský tlak na dolaďování dílu do až božské kvality. V jisté fázi se dojde do stavu, kdy v automobilce zkonstatují, že už je vše jak by mělo asi být.

Průšvih ovšem je, že do „božské kvality“ se konkrétní díl podaří dostat jen velmi výjimečně, aspoň nám se to u plechových dílů povedlo při předání nástrojů lisovnám do sériové výroby v poměru asi tak 1:50. Když byl díl za 1 a skutečně v „zeleném“, tzn, ve výkresových tolerancích, jednalo se skutečně o pouhou náhodu. Typickým jevem spíš je, že se pár vzorových kusů nějak dorovná a šikovně změří a nechá schválit. Pokud pak na montáži není zásadní problém, tak to projde. Sám jsem takhle přímo u lisu o zábradlí rovnal např. „vzorky“ sedaček pro Porsche.

A co se pak děje v sériové výrobě (vliv kvality lidí, strojního vybavení, údržby apod.), to už je úplně o něčem jiném. Ty zvěrstva, které se kolikrát páchají, aby se splnily odvolávky, jsou někdy příšerné (namátkou si tak vzpomínám na použití jiné kvality plechu, někdy dokonce i tloušťky, zavařování prasklých dílů a přestříkávání stříbrným sprejem, popř. když se nestíhá se ze skladu vytáhnou nějaké pozastavené kusy atd. atd).

Je třeba si uvědomit, že běžná auta jsou masová výroba, kterou podstatně ovlivňují výrobní dělníci. A těm je kolikrát úplně jedno, co produkují, hlavní je splnění normy. Sám jsem takhle před mnoha lety lisoval v jedné německé firmě plasty pro Mercedes a v minulých letech jsem navštívil spoustu našich i německých fabrik, takže v tu ránu veškeré iluze padají.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Postupně je obrovský tlak na dolaďování dílu do až božské kvality. V jisté fázi se dojde do stavu, kdy v automobilce zkonstatují, že už je vše jak by mělo asi být.

Průšvih ovšem je, že do „božské kvality“ se konkrétní díl podaří dostat jen velmi výjimečně, aspoň nám se to u plechových dílů povedlo při předání nástrojů lisovnám do sériové výroby v poměru asi tak 1:50. Když byl díl za 1 a skutečně v „zeleném“, tzn, ve výkresových tolerancích, jednalo se skutečně o pouhou náhodu. Typickým jevem spíš je, že se pár vzorových kusů nějak dorovná a šikovně změří a nechá schválit. Pokud pak na montáži není zásadní problém, tak to projde. Sám jsem takhle přímo u lisu o zábradlí rovnal např. „vzorky“ sedaček pro Porsche.

A co se pak děje v sériové výrobě (vliv kvality lidí, strojního vybavení, údržby apod.), to už je úplně o něčem jiném. Ty zvěrstva, které se kolikrát páchají, aby se splnily odvolávky, jsou někdy příšerné (namátkou si tak vzpomínám na použití jiné kvality plechu, někdy dokonce i tloušťky, zavařování prasklých dílů a přestříkávání stříbrným sprejem, popř. když se nestíhá se ze skladu vytáhnou nějaké pozastavené kusy atd. atd).

Je třeba si uvědomit, že běžná auta jsou masová výroba, kterou podstatně ovlivňují výrobní dělníci. A těm je kolikrát úplně jedno, co produkují, hlavní je splnění normy. Sám jsem takhle před mnoha lety lisoval v jedné německé firmě plasty pro Mercedes a v minulých letech jsem navštívil spoustu našich i německých fabrik, takže v tu ránu veškeré iluze padají.

no, tak božská kvalita znamená stav, kdy už to líp nejde :D Ono, když není z čeho vyrábět, tak stejně je pak dobré všechno :D

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Zažil jsem taky průser, kdy můj předchůdce odzkoušel jednu změnu ve výrobě dílu, zkonstatoval, že vše O.K., já od něj převzal dílnu a s odstupem času jsem zavedl tu změnu mého předchůdce do výroby. O co šlo. Byly to hlavové PUR opěrky, které se dávají do některých Fiatů a Peugeotů. Jisté slečně Belouli z PSA se zdály HO(hlavové opěrky) příliš lesklé a požadovala zmatnění povrchu. Kolega tehdy ještě v době, kdy jsem u firmy nebyl ve spolupráci s dodavatelskou firmou namíchal jiné složení separátoru(chemický přípravek umožňující vyjmutí výrobku z formy), který vzhled výrobku zmatňoval. Protože se vše zdálo být na vyrobených kusech O.K., tak to uzavřel s tím, že se to takhle zavede. Mezitím jsem já nastoupil, převzal si dílnu IPUR a nic netušil. Pak dorazil nový, upravený separátor. Bylo haló, protože nikdo nevěděl, vo co go a ve skladu byli z toho paf, když z dílny přišel požadavek na vyskladnění toho stávajícího, který už ale na skladě logicky nebyl. Takže hned mi volali, že je průser. Netrvalo dlouho a zjistil jsem co se děje, vyzpovídal kolegu, který tou dobou dělal jinde ve firmě a nechal jsem navézt nový separátor na dílnu, vyčistit zásobníky a dopravní cesty a natankovat do zásobníků nový. Začalo se z něj vyrábět. Normálně se vyrábělo a dodávalo. Pak byla u zákazníka vyhlášena odstávka na 14 dní, tak jsme jí využili na dohnání skluzů z minula a že si uděláme nějakou zásobičku. Normálně se dělo a šlo to na sklad. Jenže došlo k ochlazení(myslím tím počasí). A co čert nechtěl, tak se projevilo něco, co nikdo nečekal. HO tím ochlazením a nějakým časem od výroby začaly šedivět. Když se na takovou HO šáhlo, tak sešedivěla ještě víc. Co se stalo: separátor použitý při výrobě zůstává na výrobku jako tenký film. Ten běžně nedělá problémy. Tady ale došlo k tomu, že se z toho filmu časem odpařily těkavější podíly a ve spojení s nižší teplotou okolí ta vrstva stuhla a začala praskat. Když se to vzalo do ruky, tak to logicky popraskalo pořádně. Proto to šedlo. Zjistili jsme to tak, že přišla po té odstávce z Francie reklamace. A průser byl na světě, protože množství co měli Frantíci a my u nás ve skladě bylo asi 30.000ks. Frantíci to logicky chtěli poslat zpět a chtěli náhradu. Do toho jsme byli ve stavu, že nebylo z čeho vyrobit nové. Tedy situace, kdy vyrobených n.i.o.(nedobrých)HO za cca 6M, které byly nepoužitelné + hrozba penalizace za neplnění odvolávek 1300,-Euro/ks/den(odvolávky 750ks/den), které jsme nebyli schopni začít vyrábět. Tj denně 975.000,- Euro penalizace!!!! To jsou pálky, které už můžou položit fabriku. Náklady spojené s dopravou navíc jsou pak už jen drobné kapesné. Takže bylo velké haló. Okamžitě se sešel krizový štáb, který se scházel v dohodnutých časech vždy s posunem několika desítek minut až nějakou tu hodinku. Padaly různé nápady jak z toho vybruslit, že byly jeden jak druhý nepoužitelný nemusím dodávat, protože to z těch HO nešlo dolů. Druhý den už se krizáků účastnili i fořti z firmy dodávající separátor. Aktuální nedostatek HO se pořešil tak, že se vyštrachaly nějaké n.i.o. HO, které se nafintily, aby alespoň trochu vypadaly k světu a lifrovaly se do Francie sofort. Šlo to tam letecky, jedna paleta 250ks 40.000,- za dopravu. Jako jediného z členů krizového štábu chemika mně napadla finta, jak šedivé HO opravit. Prostě ten popraskaný vosk na povrchu něčím změkčit. Předtím jsem zkoušel různými chemikáliemi tu vrstvičku vosku nějak smejt, ale zaboha to nešlo dolů. Pro vaše pobavení, zkoušel jsem to i naftou z desty, kterou jsem nechal řidiče litr vycucnout :smich: Relativně to dávalo nejsolidnější výsledek, ale bylo to hrozně pracné a HO smrděly brutálně. Tedy mi bylo jasné, že smejt to dolů asi nepůjde. Mechanicky se to taky nedalo odstranit. Tak jsem se zaměřil na to, že to dolů prostě nepůjde a musí se to nějak maskovat. Přelakování u tohodle nehrozí, protože se používají speciální barvy, které reagují při vypěňování ve formě. Tak mně napadlo, protože to je vosk, že když ho zase změkčím, tak se sleje, nebudou praskliny a bude to O.K. Na krizáku na mně čučeli jak z jara, kromě technika od firmy dodávající separátor. Ten mi dal za pravdu, že by tudy cesta mohla vést. Za pár minut už jsme se pustili do zkoušení s tím technikem. Vytipovali jsme si určité chemikálie, kteríé by mohly fungovat. A skutečně, jeden druh polyethylenglykolu se zdál nadějný. Akorát po jeho aplikaci zůstávaly mapy a obtížně se jeho přebytek odstraňoval z povrchu. To by se těžko kus po kuse rozlešťovalo! Nebudu vás napínat, po několika hodinách jsem spolu s tím technikem od dodavatele separátorů došli k super výsledku. Šli jsme cestou naředění polyethylenglykolu vodou. Našli jsme optimální poměr voda:PEG a dotáhli to do aplikace stříkací pistolí :D Nakonec se takto všechny HO opravily nastříkáním danou směsí a následným lehkým otřením gázovinou. HO se nechaly doschnout a bylo vše i.o. Problém vyřešen. Netuším, co se s něma děje dnes v autech, ale PEG, který se smísil s tím voskem podle mně nemá šanci vytěkat, tak si myslím, že ten fígl dodnes nikdo nepoznal. Spíš se to všechno časem používání utřelo někomu do palice :D Ale to nevadí, PEGy se dávají i do léčiv a potravin.

Následně jsem ale musel řešit s požadovanou matností, kterou jsme měli schválenu. Zase jsme něco s dodavatelem separátorů vymysleli, recepturu upravili, matu docílili a pro zichr jsem nechal na testovacích výrobcích udělat rychlené sahara testy, respektive střídání vysokých(tuším 80°C) a nízkých(-40°C) v určitém cyklu a vystavení UV záření po nějakou dobu. Tímto definitivně bylo vyřešeno.

Jinak jak je vidět, tak v takových případech se děje kdeco. A nějaké FIFO a podobné bláboly? Když jde o prachy, tak takhle postupujou naprosto všichni!!!!

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

a musím říct, že jsem dodnes na tenhle nápad pyšnej :D Jinak nevím, co by se dělo :o

:palec2: Jses trida, gratuluju. Na chebik PEG nepouzivas, doufam :D

oct: ne, na chlebík ne :D

taky jsem to mimochodem zkoušel sundat tlakovou párou, zajel jsem s vozejkem s HO na částicové pěny, kde se používá pára a rval jsem na to asi 10cm hadicou tlakovou páru. Taky se nic nestalo. Jedinej výsledek byl, že jsem pak vylezl jako ze sauny. :D

S těma HO jsme dlouho měli problémy s kovovýma výstuhama, které nám dodával odběratel HO. Byl to pohledový díl a Frantíci na něj používali jako povrchovou úpravu kataforézu, což je určeno jako antikorozní ochrana na nepohledové díly. Mechanicky to není moc odolné a snadno se to škrábne. O tom, že by se to vyrábělo v Čechách Frantíci nechtěli ani slyšet, i když by to vycházelo levněji. Místo toho nám posílali poškrábané výztuhy, které když jsme zapěnili, tak nám to vraceli jako n.i.o. Čili, nám podle nich n.i.o díl dodali jako i.o. díl a jak jsme to zpracovali a dodali výrobek, tak byl rázem n.i.o :doh Tak jsme jim to vraceli spátky, dělali se 100% vstupní prohlídky atp., x-krát jsme je k tomu dotáhli, bedny otevřeli před nima a s nima přebírali a jednali, ale stejně to nikam nevedlo. A to ještě když jsme jim to poslali zpátky, tak jsme to třeba za měsíc měli u nás s jinou dodávkou. Zjistil jsem to tak, že na jednu bednu jsem před posláním zpět cosi napsal a po čase byla bedna zpět... Tak jsem přemýšlel, jak to případně řešit jinak a jak řešit škrábance vzniklé u nás. Zajel jsem do jedné firmy u Pardubic, kde dělají kataforézu a tam mi šéf kvality, když jsem ho zkoušel, že maj určitě nějakej fígl, když tuhle technologii provozujou prozradil, ač to z něj lezlo opatrně, jaký přesně mám koupit spray a jak to aplikovat :D Pak jen řekl, že on mi ale nic neřekl. :smich: No a u nás to fungovalo skvěle. :palec2: Po dlouhém čase, kdy jsme s Frantíkama měli problémy a výztuhy cestovaly tam a zpět a furt jsme řvali, tak povolili a mohli jsme si zajistit výrobu v CZ sami, ale trvali na nějaké maximální ceně, která byla samozřejmě mnohem nižší než od nich :disgust: A světe div se, velmi záhY se to začalo dělat v CZ u Flídra a bylo po problémech.

Opravdu neznám firmu, kde by bylo vše jak má, jen se dělá, že je vše jak má být. Však někteří z vás ví, o čem jsou audity - auditor hledá, na čem vás nachytá, vy maskujete, mlžíte, předstíráte jak jen to jde a nenápadně podstrkujete nějaké prkotiny, které by mohl vytknout, ať má radost, že něco našel a dal pokoj. :palec2:

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Jo, jo … audity. Před 8 lety každá německá návštěva směřovala jednu z prvních otázek na certifikaci ISO, VDA apod., ale za pár let taky přišli na to, že žádný takový systém kvality u nás v není ani v nejmenším zárukou, že daná firma bude kvalitně dodávat, resp. že vůbec bude dodávat. Holt slovanská povaha je úplně jiná než německá, protože u nás se všichni brzo naučili tyto systémy šikovně obcházet, používat vlastní hlavu a práci si maximálně ulehčovat, i když systémově a papírově je všechno OK. Němec měl ale systém, předpis, nařízení a jel podle toho, i když to byl třeba nesmysl, časem se to ale začalo měnit i tam. Takže o pár let později už se na systémy kvality neptal téměř nikdo, protože je za prvé měli skoro všichni a navíc všichni věděli, jaký je jejich objektivní přínos, jak se dělá recertifikace apod. :(

Jinak jak píše TomasB, když je průšvih, tak se auta smontují ze všeho, co je kde po ruce (někdy s vědomím automobilky, někdy bez), hlavně aby se nezastavili linky. V přímo lisovně jsem pracoval asi rok, který byl jen o tom, který díl a kterého odběratele je možné trošku odsunout, abychom nezastavili ty prioritní. A ve chvíli, kdy jsem v 11 hodin večer sháněl (a sehnal) letadlo, aby díly byly na 6 ráno v Německu na lince, jsem toho raději nechal a přešel na trošku klidnější práci ve stejné branži.

Jinak pro dodavatele automobilek je často „požehnáním“ změna dílu nebo nárůst sériovosti. To se pak kolikrát točí takové sumy, že to, co se prodělá na začátku, se během pár týdnů několikrát vrátí. Tam, kde se při prvotním nákupu investic automobilka dohaduje o desetitisíce, prootže má x potencionálních dodavatelů, při následné změně v průběhu série se kolikrát neřeší částky o řád vyšší, protože dodavatel je už prostě daný a byl už skřípnutý na začátku, a ten teď navíc musí změnu realizovat během pár týdnů.

Vzpomínám si na situaci, kdy u jednoho typu auta došlo k 3-násobnému nárůstu produkce proti původním plánům. Firma si tak přišla na neskutečnýé prachy s odůvodněním, že výrobní zařízení je konstruováno na původní plánovanou životnost, tzn. že v průběhu let bude nutné namáhané části udělat znova, z lepších materiálů, bla, bla , bla …. Realita? Dodatečné investice měli minimálně o dvě nuly míň než kolik byl vývar.

A nejlepší vývar byly prototypy. Člověk udělal pár poptávek, vybral nejlevnější, přirazil i několik set procent a jen přeprodal. A když byly konstruktéři v automobilce šikovní a v úvodní fázi díl měnili co pár týdnů, bylo bez problémů na pár přípravcích a pár stovkách dílů vyděláno tolik, co pak třeba na celé roční produkci, pouze s mnohem menším úsilím. Absolutní špičkou v tomhle byla údajně jedna malá německá lisovna, která chybou nákupčího Fordu údajně několik let valila sériové výlisky na Tranzita za prototypové ceny. Když to u Forda zjistili, požádali o navrácení rozdílu. Majitel ukázal smlouvy, objednávky a odmítl. Za 2 dny byly z lisovny všechny Fordovy nástroje pryč a majitel s klidným srdcem lisovnu zavřel a propustil lidi, protože měl prostě vydělané.

Akorát tyhle všechny akce nakonec zaplatí štastný majitel plechového zázraku té či oné značky. :smich:

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Jak píše Tesna, v automobilové branži jsou neskutečné našponované ceny. Automobilky tlačí dodavatele až do neskutečně nízkých cen, pak ještě se každý rok počítá s nějakým tím poklesem ceny dílu třeba o 3%, přitom ceny surovin i cena práce roste. To každoroční snižování cen vysvětlují tím, že výrobce dílů stále lépe a lepé zvládá výrobu, a tak jí klesají náklady, což ale není tak úplně pravda. Jsou díly, kde se prakticky nevyděává, ale stejně dodavateli nezbývá nic jiného než dodávat, je pod sankcemi... A když se jedná o cenách, tak se na každém dílu brutálně bojuje o každý erocent. Občas se na něčem i prodělává. A pak se třeba Škodovka pyšní obřími zisky... Schramstne totiž z celého řetězce většinu. My pak najdeme na prodejně díl, jehož cena od výrobce pro Škodovku je na úrovni 30,- za cenu třeba 600,-. Tak to prostě je. Přitom u dodavatelů to vypadá tak, že se dělá pod dost velkým stresem, normy jsou vyšponované tak, že dělníci od pásu se pomalu nemůžou jít ani vychcat. Jakákoliv chybička v procesu znamená těžkej provar. Kdo nezažil, asi nepochopí.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Opravdu hezký počtení... :palec2:

U předchozího zaměstnavatele jsme dělali pro jednoho dodavatel VW Group formu na plastovou matici na hever - kdo má feldu jistě ten kus bílýho plastu zná, co se dává do fábií, či do oktávek nevím.

Vždycky když jsem potřebovali něco vysvětlit, či se na něčem se zákazníkem dohodnout, tak první odpověď ve sluchátku byla: "Zavolejte prosím Vás zítra, mi tu máme dneska audit".

Když byla forma hotová, tak si vzpomněli, že je potřeba upravit tvar výlisku, pak přidat jedno razítko, pak druhé, pak byly konečně zkoušky, pak nové úpravy tvaru, zkoušky, další razítko, další zkoušky, další úpravy... Skoro to vypadalo, že tu formu nikdy nedoděláme...

Vůbec sehnat lisovnu na zkoušení, aby byly dodržený předepsaný hodnoty, byl docela problém...

Dělníci z nás (konstruktérů) měli nejdřív srandu, pak už je taky přestávalo bavit formu pořád rozdělávat a zkládat.

Místo standardní doby tak šesti neděl se termín protáhl na půl roku.

Jinak razítkem myslím datumovku, znáček firmy a podobně, co jsou vidět zpravidla na zadní straně některých platových výrobků. A zkouškou výrobu několika stovek výlisků a proměření a pevnostní kontroly těch výlisků.

I když se to nezdálo, tak díky těm průtahům jsme na tom taky něco vydělali... :palec2:

Ať žijí automobilky :skoda:

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

A k cenám prototypů a předsériových dílů, ano, tam bejvaj ceny výrazně lepší a občas se to oproti harmonogramu projektu protáhne, odběratel třeba zapomene, a tak se na tom dobře vaří. Takhle jsme třeba na jednom dílu hódně dlouho vařili 5ti násobnou cenu oproti sériové :D Po asi roce na to přišli a hrozně rychle se chtěli sejít na cenové jednání. Pak se třeba celej den jedná o ceně jednoho dílu, 5-10 lidí se v zasedačce dohaduje o každej erocent. Někdy se to třeba nedohodne ani za celej den. Jedna strana brečí, jak na tom prodělává, předkládá, kolik jí co stojí a druhá strana to zpochybňuje. Je to o tom, kdo je lepší hráč. V automobilovém průmyslu, jako snad nikde jinde, platí otevřené kalkulace. Celý řetězec dodavatelů musí automobilkám předkládat jejich kalkulace! To je jako kdyby vám servis předkládal rozklíčováno, z čeho přesně se skládá cena za opravu, ale rozebráno do detailu a vy tomu servisu do toho rejpali a tvrdili, kde všude vás tahá za nohu a nadhodnocuje náklady. Často se dobře vydělává na pořízení nástrojů, tam kde jsem dělal se velmi slušně vydělávalo na formách a nosičích, kdy se na jednom dílu dalo takhle vyvařit i pár mega. A jak píše Tesna, tak když se pak automobilka rozhodne pro navýšení nebo prodloužení produkce dílu nad nasmlouvané množství, tak je dodavatel na koni. To pak už jsou nástroje "opotřebované" a musí se udělat nové a pod. Jen na tomhle se pěkně vaří. Někdy se taky podaří vylepšit i cenu dílu.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Opravdu hezký počtení... :palec2:

U předchozího zaměstnavatele jsme dělali pro jednoho dodavatel VW Group formu na plastovou matici na hever - kdo má feldu jistě ten kus bílýho plastu zná, co se dává do fábií, či do oktávek nevím.

Vždycky když jsem potřebovali něco vysvětlit, či se na něčem se zákazníkem dohodnout, tak první odpověď ve sluchátku byla: "Zavolejte prosím Vás zítra, mi tu máme dneska audit".

Když byla forma hotová, tak si vzpomněli, že je potřeba upravit tvar výlisku, pak přidat jedno razítko, pak druhé, pak byly konečně zkoušky, pak nové úpravy tvaru, zkoušky, další razítko, další zkoušky, další úpravy... Skoro to vypadalo, že tu formu nikdy nedoděláme...

Vůbec sehnat lisovnu na zkoušení, aby byly dodržený předepsaný hodnoty, byl docela problém...

Dělníci z nás (konstruktérů) měli nejdřív srandu, pak už je taky přestávalo bavit formu pořád rozdělávat a zkládat.

Místo standardní doby tak šesti neděl se termín protáhl na půl roku.

Jinak razítkem myslím datumovku, znáček firmy a podobně, co jsou vidět zpravidla na zadní straně některých platových výrobků. A zkouškou výrobu několika stovek výlisků a proměření a pevnostní kontroly těch výlisků.

I když se to nezdálo, tak díky těm průtahům jsme na tom taky něco vydělali... :palec2:

Ať žijí automobilky :skoda:

tydle vyfikundace s formama jsou běžné. A teď si představ, že máš na starosti nějakej výrobek zavádět do výroby a automobilka chce během průběhu třeba půl roku postupně udělat klidně 10-15 změn ve výkresu! To by tě z toho pak jeblo, co kolem toho máš za pakárnu. Nemluvě o tom, že se potýkáš i bez toho se slušnejma těžkostma. No a pak si to vynásob krát x, protože máš na starosti hnedle třeba deset takovejch projektů najednou, do toho musíš dodávat podklady obchodníkům pro poptávané díly a řešit ještě problémy a průsery u sériových dílů a další různé radosti. No a proč firma nezaměstná víc lidí na tuhle práci? No přeci proto, že přemejšlí nad tím, jak počet lidí snížit :( , protože chce někde ušetřit.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Zapojit se do konverzace

Nyní můžete odeslat příspěvek a zaregistrovat se později. Pokud máte účet, přihlaste se nyní a zveřejněte příspěvek pomocí svého účtu.

Návštěvník
Odpovědět na toto téma...

×   Vložili jste obsah s formátováním.   Odebrat formátování

  Je povoleno maximálně 75 smajlíků.

×   Z vašeho odkazu byl automaticky vytvořen náhled..   Odstranit náhled a nechat pouze odkaz

×   Předchozí vložený obsah byl obnoven.   Vyčistit editor

×   Nemůžete vložit obrázky přímo. Aktualizujte nebo vložte obrázky z URL.

×
×
  • Vytvořit nový...