Pepa přijde v noci společensky poněkud unavený domů.
Svalí se do postele vedle manželky a usne. Najednou se
ocitne před nebeskou bránou. Svatý Petr mu říká: „Tak vidíš, Pepo,
umřel jsi ve spánku“. Pepa zalamentuje: „Ale proč, svatý Petře“?
„Vždyť já toho mám ještě tolik v živote udělat“?
„Nešlo by to nějak, abych se vrátil“?
Svatý Petr se poškrábe za uchem a říká:
„No, šlo, ale mohl by ses vrátit jedině jako slepice.
Chceš“?? To víš, že chci".
Pepa se ocitne zpátky na zemi v hejnu slepic, porostlý peřím, s ostatními slepicemi se popelí v prachu a zobe zrní. V tom si ho všimne kohout, a ptá se:
„Á, ty jsi tu nová. Jak se ti vede“?
No, šlo by to, ale mám takový divný pocit tam dole".
„To jsou vajíčka, to je v pořádku“. „Zatlač, sneseš je a pak to přestane.“ Za chvilku Pepa snese první vajíčko.
Štěstím je celý bez sebe, a brzy následuje druhé a třetí vajíčko.
Najednou sním někdo třese a manželka křičí: "Sereš do postele, ty hovado jedno vožralý!!!