tak milé děti a máme tu pokračování vašeho doufám oblíbeného večerníčku

druhý den, náležitě pyšný na svůj oprávářský úspěch s čištěním filtru plynné fáze, jsme vyrazili autem do 5km vzdáleného Kitenu na koupání. Sotva jsme vyrazili ven z Primorska, byla tatam moje dobrá nálada, neboť po zahřátí motoru a přepnutí na LPG se okamžitě ozval pro mě již protivný zvuk indikátoru přepínače LPG, že "došel" plyn. Takže jsme dorazili do Kitenu na benzín a sotva dorazili na pláž já už se dělil o svůj neúspěch s mobilem. Píši servisákovi, že ač mám filtr krásně čistý, auto mi stále nechce na plyn jet.

A odpověď?

"Pokud to bylo zasrane jak hrom,tak se stava ze se to zacne pjechovat na konci trubky a ta se musi odpojit a prostarat. Pak trefit zavit je masakr. Odelejte jeste jednou ten filtr a nastartujte. Nechte to bezet a jak se otevre nadrz tak doufejme ze to profoukne. Ta nadrz se hned zas zavre,tak se nedeste,ale delejte to na otevrenem miste. Trubku necham na vasem rozhodnuti,doufejme jen ze neni problem jeste jinde. Jo prvne jeste sundejte civku a rozesroubujte ten ventil. 17tka klic. To jadro co se otvira magneticky na sebe natahne bordel a nevyjede na horu a nejde pres nej dost lpg. Jinak at si nedoveze bordel i v benzinu!" (opět autentický přepis SMS ).

No že jsem to dopoledne neměl stání, totiž ležení na pláži, to vám snad nemusím říkat. Ruce svrběly, hlava neustále přemítala scénář, jak bude další má oprava probíhat, čím začnu, co tam bude za problém atd. No kolem 14.hodiny jsem to již nevydržel a zavelel k nástupu na palubu a hrr směr Primorsko. Evča neprotestovala vůbec, naopak se snažila přesvědčit Barču, jak moc je důležité, aby tatínek auto opravil, takže nakonec byť zrozenec vodního znamení raka a neúnavný vodní rochňák kapituloval a odjelo se.

V Primorsku jsme rychle sfrkli na pozdnější oběd do blízké restaurace, jen aby mi pochládl motor a užuž jsem běžel vytáhnout svůj modrý kufřík. Začal jsem samozřejmě elmag ventilem, který se mi jevil po přečtení SMS jako menší zlo. Odpojil jsme ho z konektoru a 17 klíčem ho snadno povolil a dál už jen vytáčel i s kabeláží rukou. Po jeho nadzvednutí mi samozřejmě vypadl onen váleček (jádro) a spadl někam pod auto do trávy. Naštěstí jsem ho celkem rychle našel. Ovšem pohledem do ventilu i na jádro, jsem ihned zjistil, že tady problém nebude. Nicméně jsem vnitřek ventilu řádně vyčistil hadrem, rovněž i jádro jsem náležitě přeleštil a jal se ventil šroubovat zpět. ... ano myslíte si to správně , váleček-jádro mi opět vypadl, ovšem tentokrát i po několikerém nahlédnutí pod auto, jsem ho neviděl. Musel jsem tedy auto úplně odtlačit a až teprve poté jsem váleček spatřil. Opět jsem ho přeleštil a tentokrát již řádně přidržoval do té doby, než jsem se závitem ventilu dotkl závitu na holendru. Ventil řádně utáhl, konektor zacvakl zpět, zhluboka jsem se nadechl a říkal si nebuď srab, když už jsi rozdělala toto vše, nějaká trubka tě přece nemůže odradit . Povolit šla naprosto bez problému, po povolení matky jsem ji nepatrně stáhl dolů, neboť má takový náústek, který musí zapadnout do vnitřku holendru. Jakmile jsem jí vyhnul bokem, v duchu jsem zajásal, neboť ústí trubičky, bylo ucpané tím samým bordelem (uhlíkovým práškem co byl na i vně filtru). Okamžitě však mé prvotní nadšení vystřídal starost, čím že tu trubku prošťárnu . Rozhlížím se kolem a pohled spočne na mém modrém kufříku. Jenže ouha žádný z mých šroubováků není dostatečně tenký aby se dostal do trubičky. Pak jsem uviděl imbusáky. Vzal jsem ten nejtenčí co tam byl a doufal že jeho delší strana bude dostatečně dlouhá na pročištění. První zasunutí ... imbusáku do trubky ale způsobilo, že jsem defacto špunt zasunul hlouběji do nitra trubky. Takže zbývala už jen možnost dotat ten špunt tlakem ven. Povolal jsem do boje mého pomocníka Barču, které jsem zkrácené koupání vykompenzoval veledůležitým úkolem a to prošlápnout plyn po 20 vteřinách od nastartování, aby došlo k přepnutí na LPG. Jak jsem naplánoval, tak se i stalo. Dal jsem pokyn svému druhému mechanikovi k prošlápnutí plynu a z bezpečné vzdálenosti sledoval co dělá trubka. Špunt povyjel tlakem plynu opět vzhůru k ústí a nic . Píchl jsem tedy jemně do té "ucpávky" a v tom z té dírky po imbusáku začal nepatrně poprskávat plyn. Motor mezitím zhasl bez přívodu plynu. Nechal jsme plyn doprskat a znovu jsem nastartoval. Dal pokyn druhému mechanikovi k sešlápnutí plynu a šel se dívat co dělá trubka. Ucuknul jsme víceméně reflexivně ... v domění že plyn bude zase jen posykávat přes špunt, jsem chtěl trubku znovu popíchnout, ale než jsem tak stačil učinit, prolétl kolem mě půlmetrový zášleh sazí, jako když fokne do roury u komína. Říkám si tak to je dobré, zkusím to ještě jednou a to by v tom byl čert aby to neprofouklo úplně. Takže znovu start, znovu prošlápnutí plynu a než jsem se stačil pořádně dostat k předku auta vidím asi metrovou fontánu bílého plynu. Říkám mechošovi , tak a je to. Ta celá vylekaná že se něco stalo se na mě tázavě dívá a já říkám klíííd, dáme trubku zpět a máme vyděláno . Katastrofický scénář o tom jak trefit závit je masakr se nekonal. Člověk může být blbý, ale musí mít štěstí. Nasunul jsem náústek trubky zpět do holendru, rukou chytil závit a 17 klíčem s citem utáhl. Práskl hauptnou, utřel si ruce, plácl si s dcerou jak v tom seriálu "A je to" (to mi tak děláme), sedli do kočáru a hr na zkušební jízdu. Vyrazil jsem směr sportovní letiště Primorsko (je tam takřka nulový provoz a celkem slušná cesta). Dával jsem tomu ceres, vytáčel rychlosti až k omezovači, ale plyn si ani nepíp, krmil můj tříhrnek plnými hrstmi. Zpět k apartmánu jsem již pozvolna doklouzal, zaparkoval káru zpět na flek, vyběhl schody jak mladík , umyl ruce od šmíru a hrnul se k ledničce, abych si zaslouženě otevřel svého vychlazeného plechovkového kozlíka .

a to je zase vše pro dnešek ... vlastně ne, ještě jsem se podělil o svůj úspěch v ČR s poradcem a učitelem

Výborné! Tolik radosti sem už dluho neměl:)) :palec2:

sikovny chlapec !

asi vyhodim hnedu kozenu tasku s naradim a kupim si aj ja modry kufrik - Malťáčik.

Ty vole Marťo ty jsi normální blázen. Já bych to tam asi nechal někde v dunách zhořet a spátky valil letadlem.

Máš můj obdiv, provádět takové práce na dovče na dvoře -

to víš při pocitu jet skoro 1700km s těžce krvácejícím srdcem na beneli dokáži i nemožné . ... Ale, už jsem s tím byl skoro smířený, že budu muset jet domů na beneli.

... ale stejně, úkon, který mi zabral asi 35 min a já z toho napíšu takovou kovbojku

Jj, jsi dobrý lidový vypraveč . Já bych měl asi větší problém - mě to na beneli moc nechce jet. Asi palivovej filtr .

něco pro eL Presidenta co by známého labužníka přes vína

aj pitný režim jsme dodržovali . Jeden večer jsme se s Tomem a partnery sešli že popijeme a za tím účelem jsme koupili 1,5l Medvědí krve . Jak jsme večer přišli z města, klepl jsem na dveře sousedů, že se konečně sejdem a že zapijeme tu naši hroznou cestu z Varny. K naší radosti, nezávisle na nás, měli taktéž sedmičku medvědí krve (alespoň jsme nemuseli míchat). Bylo něco po osmé zdejšího času, když za pomocí vývrtky vylétl první špunt z flašky. No byla to taková sladká šťávička, která se mooooc dobře popíjela . Nicméně po deváté, už nebylo co pít . Inu sebrali jsme se s Tomem a seběhli asi 100m na hlavní třídu, kde hned na kraji je takový market, kde jsme každý zakoupili po 1,5 litrové flašce tohoto lahodného moku. V Bulharsku nemají litrovky, prodávají víno po sedmičkách, nebo litr a půl. A už jsem chvátali zpět na apartmán. Jednu jsme otevřeli ihned po příchodu, druhou dali chladit. No netrvalo zase tak dlouho a došlo na tu v lednici . No udeřila jedenáctá večer, noc byla ještě mladá a my opět vyrazili na hlavní třídu. No tentokrát jsme museli malinko dál, asi ob dva obchody, neboť v "našem" obchodu měli již zavřeno, ale možná dobře tak, alespoň bychom tam neplatili za alkoholiky . V druhém obchodě měli medvědí krev také, sice nepatrně dražší, ale myslím, že v danou chvíli nám to bylo naprosto jedno . Opět jsme se rychle vrátili zpět, hnáni žízní , jednu jsme otevřeli opět hned, druhou k ledu. Tentokrát již na tu vychlazenou nedošlo, besedu jsme rozpustili v 1:30, spíše kvůli dětem, ketré byli ještě vzhůru, než kvůli nám, ikdyž musím přiznat, že jsme těch skoro 7 litrů ve čtyřech sakra cítili.

No ráno jsme se tak nějak před devátou poprobouzeli, Evča něco pošomtala, ale musela si hned zase lehnout, dělalo se jí šoufl. Já jsem vstal, hlava v pohodě, takže žádné čůčo to zas nebylo a vyrazil s Barčou pro snídani. U sousedů tomu bylo obdobně, Tom byl "nemocný" a jeho Zlatka byla celkem v pohodě. No já jak se vrátil se snídaní jsem pojedl a šel si lehnout, přece jenom jak jsem se rozešel, trochu jsem se motal, takže na cestování do Kitenu to rozhodně nebylo. Děti byli solidární a dali si šlofíčka s námi, přece ač nepili, měli spánkový deficit. Odpoledne jsme, až na vyjímku (Evča) vyrazili alespoň na severní pláž v Primorsku, kde ten den byly úúúúúžasné 1 a půl metrové vlny (žlutá vlajka), kde jsme se patřičně vyřádili .

jeeeej, az sem citim z tych otvorenych flasiek toho "medveda" !

a preco nahle prehltam slinky, co som Pavlovov pes ?

Viva Bulgaria, zem vínu a plynu zaslubena !!!

P.S. este mi prezrad, preco si cistil tu trubku imbusakom a nie kuskom drotika ?

alebo ihlicou na pletenie ?

lebo drotik so nemal a pletenie som si zabudoval v tej rychlosti vziat

Upraveno Srpen 18, 200916 r od Malta

no ještě něco ze zdejší fauny

něco z mé výtvarné tvorby (bohužel neměla dlouhého trvání, jen do okamžiku přílivu )

tak jsem myslel chlapci, že vám sem včera hodím, závěrečný díl, ale včera ráno jsem nenatočil Dorotu (Feldu), tak jsem se jí musel zavečer podívat na zoubek. Výměna uhlíků na startéru nepomohla (ikdyž byly už hooodně sjeté, že už je snad ani pružina nemohla dotlačovat ke komutátoru), tak jsme stanovili s kamošem diagnózu na cívku na startéru. Ještě že má kamoš kamoše , jeden telefonát vyřešil problém náhradního dílu, sedli jsme do Fábuli a sfrkli do 35km vzdáleného městečka pro cívku. Je to prostě jak v supermarketu, vzpomeneš si že potřebuješ takhle v půl osmé večer cívku do startéru, sedneš do auta a jedeš jí koupit . V půl deváté večer jsme se vrátili, nahodili startér zpět na cvrnk nahodili, sbalili nářadí a rozběhli jsme se domů. No a už se mi pak nějak něchtělo zapínat počál a něco spisovat, ale dnes to snad napravím a hodím do placu závěrečnou sumarizační kapitolu .

takze dnes budeme bez vecernicku ?

tak a máme tu závěr:

vyjížděli jsme ráno ve čtvrtek 13.8. v 7:45 našeho času (8:45 BG). Tom vyrazil jak oprvý, neb si ještě chtěl z příhodného místa udělat pár snímků předměstí a přístav Burgasu. Zastavili jsme po cca půl hodině jízdy na cca 15 min. Pak došlo ke střídání stráží, tedy opět jsem se ujal vedení peletonu. Průjezd Burgasem, bez problémů, dále pak nájezd na dálnici, ze které se sjíždí kousek před Slivenem, dále pak přes Starou Zagoru a opět nájezd na dálnici, po které jsme razili až do Sofie. Kousek před Sofií byla občerstvovací zastávka cca 10 min. a frčelo se dál. Na kraji Sofie, těsně před rozhodujícím odbočením na severní obchvat, jsem přijímal telefonát od T-Mobile, zřejmě se jednalo o nějaký průzkum, lepší místo si opravdu vybrat nemohli, tak jsem se omluvil, že jsme zrovna na dovči a že projíždíme Sofií, pokud že je to důležité nechť mi zavolají po návratu. Byl jsme rád že jsem taktak ten výjezd trefil, neb dostat se ve špičce do centra Sofie nevím nevím. Zbývajících 50km na hranice proběhlo bez problémů. V posledním městečku před Kalotinou jsem utratil posledních 7 Leva za LPG. Dorazili jsme na Kalotinu za doprovodu Turků, nicméně nebyla to žádná tragédie, protože na BG straně bylo zdržení 10min. a na SRB taktéž. A frčelo se dál. Cestou nás riskantně předjížděl davy Turků, dělo se tak opravdu na nepřehledných místech, no prostě hov..a. Než jsme začali projíždět tunely před srbským Pirotem, jsme naráz celá kolona zastavili. Nikdo nevěděl proč, jen asi po 15 min. stání profrčeli v opačném směru policajti. Můj osobní typ byl že se s něčím srazilo auto těch raplů Turků. Po dalších 15 min. se kolona rozjela a po chvíli došlo i krozluštění záhady, kousek za tunely stál na odstavném parkovišti kamion s nadměrným nákladem, tedy jedině on sám mohl projet řadou tunelů. Kousek před nájezdem na srbskou dálnici u města Niš, mi došlo LPG, takže jsem musel následujících 31km absolvovat na beneli, než jsme dojeli k první benzince s LPG na dálnici. Nepatrné kolony jsme chytli na mýtnicích, ale opět nic dramatického, cca 6 aut v každém pruhu. Zde jsme zažili menší úsměvnou epizodku, poté co se do našeho pruhu neustále tlačili Turci zprava, jsme se rozhodli přejet do levého pruhu, kde to nádherně odsýpalo. Tom tak učinil ještě přede mnou a za velkého troubení auta za nim, začal rozhazovat rukama a se slovy "What can I do?" začal pokřikovat na neurotika za ním. Než jsem začal najíždět před něj ohlédl jsem se co že je to za ním za člověka a nejdřív vidím na nárazníku Volva CD, říkám Evči, hele to je nějaký diplomat a pak ještě Tom poodjel ještě o kousek a to už vidím že je to bratr Slovák . Až jsme pak zastavovali kousek za srbským Bělehradem, dozvěděl jsem se humornou tečku celého incidentu, když se Tom omlouval vykloněný z okénka, tak se dozvěděl od diplomata " ... však ja bývam v Blave" . Dále jsme pak pokračovali směrem na sever, kde jsme na 35km od hranic brali opět do plna, každý svůj oblíbený druh paliva. Letos jsme tak poprvé nezajížděli k tankování do Subotice, neboť jsme si všimli už při cestě do BG, že na tomto kilometrovníku je po obou stranách dálnice LukOil, kde mají LPG. No blížily se SRB-HU hranice Horgoš a s nimi otázka jak to tam bude vypadat letos. No netrvalo dlouho a bylo jasno. Zůsztali jsme stát v koloně, jen o 100m blíže než jsme stáli loni a asi 200m před námi byla cedule Horgoš 4km. Vystoupil jsem z auta a povídám Tomovi, vidím to tak na 4h stání, nebo se otočíme a pojedeme zpět cca 15 km do Subotice a vezmeme to přes městský přechod Tompu s tím že si ale cca 40km zajedeme. Tom jednoznačně odpověděl, že raději pojede 50km než by tady stál. Takže jsme to otočili a frčeli přes Subotici. Jediné na co jsem Toma ještě upozornil, že nevím úplně přesně, kde mám v centru Subotice odbočit, neboť jsem přes Tompu jel jen jednou a to loni a ještě v opačném směru, kdy je to jednodušší. Cestou nás předjeli jacísi vídeňáci, no vídeňáci ... přičmoudlí bubáci s vídeňskou značkou, tak jsme se jich drželi, neb jsme předpokládal že jedou stejným směrem. Na jedné z křižovatek nám však ujeli, protože nám blikla červená, ale to jsem již tušil, kde mám odbočit a tak jsme bez problémů dorazili na Tompu. Zde byli asi tři Turci před náma, takže pohoda. Celník poté co se podíval na SPZku s dotazem češi? a na mé přitakání mi jen ukázal kudy mám objet a předjet Turky, které důkladně prohlíželi. Z budky už vybíhal i pracovník pasového, ale celník na něj volá to jsou češi nech je jet. Takže Srby jsme projeli, na HU straně jen pasy, otevřít kufr a dotaz alkohol, cigarety a frčelo se dál. Na maďarské straně v Tompě jsme pak zastavili na benzínce s barem, kde nám barman prodal 4-denní vinětku a jestli jsem se rozčiloval nad cenou 7,5 Euro, tak zdejší cena 8 Euro mě naprosto dostala .

Dále jsme pak pokračovali po pěkné široké silnici, nicméně lemované hájky a kukuřicí a snad každý km nás upozorňovala značka pozor zvěř. Evča již nabádala k obezřetnosti a zpomalení a bylo proč. Netrvalo dlouho a zahlédl jsem v záři dálkových světel dvě silulety. Začal jsem tedy troubit, protože na zvěř nemá cenu blikat, reagují na zvuk. Načež se dali do pohybu vlevo, raději jsem ještě zpomalil abych uviděl jak do kukuřice vchází laň po boku s nádherným jelenem s obrovským parožím. Opravdu jsem takového ještě ve volné přírodě tak z blízka neviděl. Zbytek cesty než jsme se dostali na dálnici, jsem jel max.70, držel se prostředku abych měl manévrovací možnost na obě strany. Takto jsme potkali ještě asi 2x laň. Cestou nás předjížděli Turci, kteří uháněli dobrých 120km/h. Pak jsme již šťastně v cca 0:15 najeli na dálnici u Szegedu (ke koloně v Horgoši jsme dojeli před 23 hod.) a frčeli směr Budapešť. Celou trasu jsme valili bez zastavení. Nevím proč, nevím jak, ale letos jsem nějak zmastil průjezd Budapeští, neboť nás to hodilo více do centra, ale naštěstí byly 2 hodiny v noci, takže nulový provoz. Dunaj jsme prostě přejížděli úplně po jiném mostu, ale nakonec jsme z ní úspěšně vybloudili. Kousek za Budapeští na mě Tom blikl, což znamenalo, že budeme odpočívat. Zajeli jsme k benzínce, kde jsme to zapíchli. Nejdříve se mi nechtělo spát, ale nakonec jsem nějak zabral a najednou bylo o 3 hodiny více. Bylo půl šesté ráno, my opět koply do vrtule abychom v půl osmé ráno zastavili na Slovnaftu v Blavě na Lamači pro již poslední tankování. Do Brna jsme tak dorazili v 8:15 našeho času, což opět považuji za nádherný čas. Zpáteční trasa díky objížďce přes Tompu a bloudění v Pešti nám vzala do Jevka 1714 km. Díky tomu, že jsem se krotil i na dálnicích výrazně nepřekračoval stanovený mezník, tedy 4000 ot./min mi vyšla dobrá spotřeba 7,78l/100 km plynu.

Obě cesty + výlety v BG mi daly celkový součet 3885 najetých km, přičemž sečtená vynaložená částka na cestu mi vyšla 3642,- Kč, což je nějakých krásných 0,93 Kč na kilometr .

Jelikož jsem všude platil kartou, zde je i přesný přepočet ceny k aktuálnímu kurzu za PHM:

SK 12,35 Kč/l

SRB 13,40 Kč/l

BG 13,50 Kč/l

a to už je milé děti opravdu vše

Moc pěkné . Příští rok zase?

no pokud bude zdraví, budou chechtáky a pojízdné auto, které tam dojede ... přece jenom musím brát v potaz že za rok bude mít Fábule cca o 30t km víc a to už budu na nějaké dvoustovce tisíc km a to už je na považenou, zda se s takovou babičkou vypravit na takový lán cesty.

Jinak za letošní cestu ji musím fakt pochválit, šlapala jak hodinky .

200000 žádný nájezd:) při tom jak se o ni staráš by sem sa vůbec nebál, a když nezapomeneš svůj kouzelný modrý kufřík nemůže tě nic zaskočit:)

Já nad tím taky přemýšlím, mám ji už 7 let, najeto 150 t km a do příštího roku dalších 20 t km . No uvidím. Nějak nám ty auta stárnou

tak jsem volal začátkem týdne plynaři, že jsem se bez dalších problémů do ČR, tak říkal to je dobře, tak si ještě jednou rozdělejte ten filtr a podle toho jak bude vypadat se rozhodnemem co dál. Tak jsem ho dnes sundával, ale už byl v pohodě, bylo tam jen pár těch uhlíkových šupinek, které jsem vyfoukl a dal zpět.

Jinak při té příležitosti jsem si říkal že vám ukáži svůj pověstný modrý kufřík

Moooooc pěkné! Sa nedivím, že sas to tam nebál rozebírat s takovu výbavu, tolik nářadí v garáži nemám co ty sebou vozíš na dovolenů :palec2:

... a máme tu další ročník