nn, tentokrát je to tutovka ... plíska bude

jinak dnes dopoledne jsem se nas..l, naštval  a vrazil jsem pětibábu do licence Sygic (40% sleva = 17,99 pro Evropu s Ruskem). Tak rok, dva zpět jsem měl hacknutou verzi ale jen ČR, letos než jsme jeli poprvé do Šoproně, tak jsem si nainstaloval Sygic car, chtěli jsme se podívat do Donau centra ve Vídni, teda moja se tam chtěla podívat , tož abych nebloudil. Bohužel již dávno mi skončila 7 denní zkušební premium verze, takže sice fachala dál, ale bez těch premiových funkcí, jako např. ukazatel času, km do cíle a jelikož pojedu letos částí doposud neprobádanou a rovněž potřebuji vědět i čas kdy budu na hotelu, abych jim v případě zdržení mohl zavolat, že určitě přijedeme, ale později, tož jsem to koupil

Malto ty uz musíš jezdit poslepu.

tak klasickou cestu ano, ale od Balatonu jsem do BG ještě nejel

tak jsem to v pátek konečně v rachotě zapíchl, ale ty poslední 3 dny to byl fakt maraton, 2x dvanáctka a v pátek od 6 do 14 ... než to čék všechno podělá, předá pokyny pro zástupce ...

dnes jsme cestou ze směnárny a cestou na oběd, umyli auto v myčce, teď odpoledne se ještě chystám doumýt přední hlíny, byly černé jako sfiňa a ikdyž myčka myla pěkně, v těch záhybech to přece jenom zůstalo. Poumývám okna zevnitř, přešolíchnu je i z venku, poutírám palubku ubrousky na kokpit, vytáhám z kufru nepotřebné věci a naopak naložím, pití, slunečník, prostě co je momentálně v garáži ... no a zbytek zítra

Šťastnú cestu a teším sa na referáty.....

vďaka, jen nevím jestli stárnu, ale znepokojuje mě, že ještě nemáme nic nachystaného

Nevadí, aj tak niečo zabudneš. Mne sa to stáva pravidelne. A to stará balí 3 dni .....

to je víc než jisté , ale utěšuje mě, že co bude chybět, dá se tam koupit, takže co skoro každý rok kupujeme v Primorsku, jsou kolíky na prádlo

to mi teď připomnělo, že loni to byly kartáčky na zuby ... seběhl jsem schody dolů z apartmánu, na chodníku jsem zahl pět metrů vpravo a v lékárně koupil nové, prostě no stress

... jinak "fórekást" vypadá dobře

 

Prijel jsem ted domu driv nez jsem planoval a na ceste ze Salcburku na Viden jelo hodne turku vsech narodnosti. Jeli Nemci,Francouzi,Spanele,Italove,Anglicane, a ja nevim kdo jeste vsechno,kazdopadne na to ze jsem jel v noci,jich bylo hodne. V Nemecku ted zacaly myslim prazdniny,tak pocitam ze vsichni jeli smerem Balkan. Ty ale jezdivas stejny termin uz dlouho ne,tak ti to snad pres tyden klapne.

 

jj, min.rok jsme jeli, kalendářně o dva dny dříve, též byla VC F1 v Budapešti, ale také to bylo z neděle na pondělí. Nicméně z HU-SRB hranic si teď nedělám těžkou hlavu, bo díky Balatonu pojedeme až přes Bački Breg a tam asi čmoudy nepotkáme . Nicméně mám trochu obavy z Kalotiny, tam přece jen přijedeme ve večerních hodinách oproti tomu jak obvykle cestujeme, tak si říkám, abych tam pak kvůli zbývacím 15km na hotel, nestvrdl třeba 2 hodiny, to by mě fakt dost sířilo.

... ale co mě dnes fakt nakrklo, když jsem jeli dnes na oběd, vzít trochu beneli pro strýčka příhodu (abch tam neměl trapně půl dílku nad rezervou, tak jsem se plácl přes kapsu  a vzal za 304,9 -> 10,55l BA) a pak ještě dotankovat plnou plynu, která shodou okolností vyšla také na 305,20 ... no a baych se vrátil co mě vlastně nasr..., čučím na ze včerejška krásně vypiglované auto a najednou na předku, tááákováhle hrůza ... no vrabec to rozhodně nebyl ... no budu to muset ještě jednou přešolýchnout

Malto pohodovou cestu.U nás změna .Manželka ještště pořád neví,jestli dovolenou dostane,tak jsem zrušil rezervaci v Chorvatsku  a na Bookingu se oběvil hotel v Primorsku co jsme měli minulý rok,tak jsem ho obědnal.Jestli ale nikam nevyjedem tak budu minus 80E za storno.Tak doufám že to vyjde a pohodovou Maltovic ridinku potkám na staré kolena osobně.Teda jestli budou mít zájem.

Ahojky, cesta v pohodě, hotel Dragoman super, jediné co se pokašlalo, tak byl Balaton ... ale podrobnosti později. Jinak pokud by to vyšlo Dušane, rádi vás poznáme osobně

Je to sranda,že člověk jede 1500 km daleko a řekne že cesta v pohodě.Už se těšim na příběh z cest.

Já mám za to, že pokud se Ti nevysype auto, je každá cesta super.

cesta na pohodu u nás znamená, že všechno klapalo, jak mělo, nevyskytly se žádné závažné komplikace, typu jak Sabiza dobře napsal, pokažené auto, nehoda na dálnici a uzavřená na x hodin, invaze migrantů na hranicích a zavřené hranice, došli PHM apod.

Tak tedy slíbovaný cestopis … v nedělu jsem šel  spát brzy, to kdyby náhodou přišla cestovní horečka, ať mám naspáno alespoň něco. Moja spala u televize, povídám jí, pojď taky a že prý nee. No a co myslíte že bylo? Já se celkem fajně prospal, Evča ne, šla pozdě, nemhla usnout a před jednou už přišla horečka. Sice jsem jedním okem prozřel, nicméně říkám si pro sebe, klid, ještě nezvonil budík. Ovšem pak už mi to nedalo a v 1:15 jsem vylezl z postele také a vidím v chodbě už nachystaný všechen zbytek věcí, co ještě nebylo v autě. Takže nakonec těch mých ve dvě ráno plus mínus tak nějak souhlasilo a v 1:38 jsme vyrazili od baráku. Zkraje jsme jel hodně piánko, bo jsem měl strach z nějaké zvěře. No naštěstí jsme nezahlédli ani kopýtko. To už jsme se napojili na státovku od Svitav na Brno a kopli do vrtule. Malé zdržení s objížďkou přes Kuřim, ne že by byly fronty, taky proč ve čtvrt na tři ráno, ale se jede městem … V Brně na nájezdu na D2 u Ikea, malá zastávka na OMV a Evča že bude řídit. Takže vrátím se a sedám na místo navigátora. Vyrážíme směr Malacky. Nicméně již cestou mi řidič hlásí, že to moc nepůjde, že vadne (důsledek nočních směn před odjezdem a krátkého spánku s cestovní horečkou), takže ještě na Břeclav-Kúty došlo ke zpětnému prostřídání. Do Malacek jsme přijeli ve 4:08, tudíž Jurki čerpačka nepřipadal a v úvahu, zajel jsem tedy hned u sjezdu k „T a M“, zvoním na obsluhu a nic, jdu tedy do kšeftu a ptám se zda si mám natankovat sám. Mladá holčina mi říká, že jestli chci tak mohu, že kolegyně odběhla. Nasadím tedy pistoli a dotancovávám necelých 15 litů po víčko. Cena příjemných 0,389 Euro.

Vyrážíme dál směr Balaton. Zvoli jsem cestu po dálnici přes Budapešť, nechtělo se mi štrachat po normálních cestách, sice kratší, ale časově stejné. To už se nám rozednívalo a i já byl lehce malátný, sice žádná tragédie, nicméně raději jsem požádal Evču, ať se mnou mluví a to mi pomohlo. Mám už za ty roky vyzkoušené, že jak už je den, je to pak bez problémů. To už krásně svítila rudá velká ohnivá koule a my se stočili na jihozápad k Balatonu. Jenže čím blíže k němu, tak vidíme bouřkovou oblačnost. Tak nějak jsme se utěšovali, že auta do protivky jezdí suchá. Jenže dlouho nám to utěšování nevydrželo, za chvíli se spustil slušný liják a já raději zpomalil na stovku, bo té vody bylo na dálnici dost. Vzpomněl jsem si jak předloni jela moja v Srbsku tou průtrží, s bídou osmdesát a Turci valili jak o život hrubo přes kilo a netrvalo dlouho, byli rozmotaní a pobouchaní od svodidel, tak tak že jsme se jim vyhnuli … no a tak nějak to dopadlo i na M7 nedaleko Siofóku v takovém dolíčku, vidíme blikat majáčky a u svodidel totálně obouchaný bavorák 111, borec si šel ve vestě pro utržené kolo ještě 50m před auto. Prostě komu není rady … si myslí že si s autem kupují i fyzikální zákony a pak to tak vypadá. Blýskalo se pršelo pořád dost, tak říkám, na koupačku to nebude a pokud nepřestane, tak nevylezeme ani z auta. Fonyód, resp. kemp v Bélatelep byl o 30-40km jižněji od Siofóku a zdálo se to tam protrhanější ta oblačnost. I déšť slábl, když jsme dorazili ke kempu, tak zrovna nepršelo. Šel jsem na recepci domluvit návštěvu pláže, zaplatil jsem symbolický poplatek tisíc hufnáglů, vzali deštník pro strýčka příhodu a šli se mrknout. V kempu pár stanů, pár karavanů, jen mobihomy a chaty byly plně obsazené.

 

tak to vidíte, teprve jsem u Balatonu a už takový román

no zkouším nahrát nějaké fotky a zatím problém, tak uvidíme zda teď

edit: takže zase error

takže moja, byť pod deštníkem, to brala optimisticky

já, že nejdou plány jak mají, jsem nakrknutý

ale moja mě uklidnila, takže tady už v poho

Dva zmeškané hovory od obchodních partnerů v průběhu toho, co jsem si to četl. Je to skvělý, jen pokračuj!

Ty brdo, takhle jsem tu cestu neprozival snad ani ja a to jsem jel letos poprve takhle dlouhou streku do Norska (za ten rok a neco, co mam auto) a ridil to cele sam (ne v kuse samozrejme) ;)

Nejeli jsme teda pres noc a na zacatku jsem si rikal, jestli to dam. Nakonec to ale uteklo a zadna krize se nastesti nekonala. Priste jedu zas :)

Jinak, co se tyce lijaku, na zpatecni ceste jsme v Dansku a pak v Nemecku taky chytli celkem masakr - nastesti to nebylo poprve, takze zklopit usi, zpomalit a pockat az se tim projede... zdrzeni ve vysledku stejne zanedbatelne...

… takže namísto dvou odpočinkových hodin, jsem v kempu strávili asi 45 min. a jeli jsme do blízké cukrárny, kam jsem už s našima coby mladý jinoch chodil na zmrzku, že si tam dáme kafé, nicméně měli otevřeno až od 13 hodin. Takže se frčelo dále. Plán byl i dle mapy, vrátit se k Siofóku a tam odbočit na Szerkszárd a Baju, mostem přes Dunaj… přece jenom po hlavnější trase. Silnice to byly vcelku normální, cestou zpět jak dálnici, tak i z kraje na těch normálních silnicích proběhla opět bouřka, takže zpomalení. Ovšem pak se to zase protrhalo, vysvitlo sluníčko a už se opět jelo fajn. Pravda byla to tam samá dědina, ale aspoň to nebylo tak nudné jak na dálnici. Dědinky pěkné, v jedné bylo dokonce snad sedmi osmi sloupech se světly vybudované čapí hnízda, někde byl jen nachystaný rošt a pár větviček, to asi jak se rok od roku čapí populace rozšiřovala, tak přistavovali nové a nové. Bylo to fakt zábavné sledovat na střídačku ty plná čapí hnízda hned vlevo, hned vpravo. Když jsem vyráželi od Balatonu, psala mi navi Sygic na mobilu dojezd do srbského Somboru v 13:26, ovšem jak se vylepšovalo počasí, zrychloval jsemi já mimo obce, takže každou chvíli se dojezd zkracoval, naposledy kdy jsem to ještě sledoval, byl  12:52. To už jsem ale najeli na část dálnice, alespoň se to tak tvářilo u Baji a opět se zrychlilo, pak přišly na řadu zase klasické silničky a to už jsme věděli, že hranice nebudou daleko, přibývalo i takových těch remízků listnatých, značek pozor zvěř, což mi hned vybavilo myšlenku, že bych tu nechtěl jet v noci a ejhle, objevily se i první dvoujazyčné názvy (maďarština, srbština) a najednou vidíme nalevo i napravo od silnice ten velký plot s žiletkama, jaký jsme byli zvyklí vídat v telce ve zprávách o uprchlících v Maďarsku a mezi ploty byla velká otevřená ocelová  brána a to už byl Bački Breg. Takže opatrně vjíždím, vidím v našem směru samé kužely a červené křížky na semaforu, s tím že mám vjet do protisměru a načež tak i činím na pokyn třech postávajích celníků. Nikdo jiný, kromě nich a našeho auta tam nebyl. Jako čekal jsem že to bude v poho, ale že to bude tak liduprázdné, v to jsem fakt nedoufal. Takže občanky z okénka, popojíždíme dál, kde už na nás dychtivě čeká celnice, ptá se kam jedeme, chce otevřít kufr a bez dalších diskuzí přeje příjemnou cestu. Bylo pravé poledne, když jsem Bački Breg doslova a do písmene prolétli. Do Somboru zbývala tedy půlhodinka a není mi jasné, jak jsem mohl původní dojezd zkrátit takřka o hodinu, když jsem striktně dodržoval všechny odbočky, ketré mi nabízela … pravda mimo obec cinkala furt, ale v obci jsem tu padesátku raději dodržoval. Takže do Somboru na Lukoilku jsme dorazili v 12:36. Jinak bylo to naplánované perfektně, při proplítání Somborem, při rozjezdu na semaforu mi zapípal pípák s plynem, takže říkám paráda, načasováno akorát. Přepl jsem ho zpět, že to lehkou nohou dokloužu k pumpě, do toho hrála hodně nahlas Metallica – Nothing else …. Takže nevím jestli pípák znovu přepnul … zkrátka zastavil jsem na pumpě, natankovali plnou za příjemných 67,70 RSD, toaleta, opláchnout se, občerstvení, popít ledovou kávu, zapsat km, litry, čas a asi po 20min. se vyráželo směr Vrbas, abychom se napojili na již známou trasu dálnice od Horgoše (Subotice), kousíček před Novým Sadem. Silnice opět samá dědina, kvalita trochu horší, než v HU, ovšem na zástavbě, ten rozdíl byl hodně markantní. Ve Vrbasu jsem poprvé za celou cestu ignoroval navi, když mě posílala jiným směrem, než ukazovala cedule. Holt mě hnala přes Vrbas nejkratší cestou, takže pěkně centrem, uličkami … nakrátko za Vrbasem už jsem v povzdálí viděli dálnici od Subotice na Bělehrad, takže už jsme najížděli na námi známou trasu. Závora na mýtnici byla zvedlá, všichni před náma jeli bez zastavení, já jen zpomalil, zda tam nejsou lístky, ale nic nebylo, takže říkám, asi budeme platit, jakobychom jeli od Subotice. Za pár kilometrů následovali mýtnice u Novi Sad, kde se teprve bral lístek a před Bělehradem se platilo (2,5 Euro). Platba kartou, takže přesnou cenu dám později, stejně jako ceny paliv. Vyrážíme od mýtnice a najednou cink blikne na mě rezerva od benzínu a já letmo mrknu okem dolů na LPG pípák a vidím, že jedeme na beneli. Takže strýčka příhodu jsme vyjeli, přepínám již regulérně na plyn a moja říká, nic si z toho nedělej, ono se to taky musí občas na ten benzín projet … takže skoro 200 kiláků. Bělehrad již proběhl klasicky centrem, ikdyž bylo 15 hodin, tak provoz naprosto plynulý, takže od sjezdu u letiště k mýtnicím za krásných 17 min.

... za Bělehradskou mýtnicí jsme již kopli opět do vrtule a nasadili kurz Niš. To už jsem věděl i že na Kalotinu (SRB-BG) mám velmi dobrý dojezd, v podstatě totožný jak jsem plánoval (mínus tu jednu nestrávenou hodinu na Balatonu). Turků cestou tak nějak normálně, ne že by nejezdili, ale vždy tak jedno dvě auta a pak zase nějakou dobu klid. Takže říkám si jak to tam bude na hranicích vypadat. Příjezd na srbskou stranu byl tak v 18:50, jeli tři okénka a u každého dvě auta. Vybral jsem si okénko napravo, u kterého stál o bulharské auto, říkám ten bude odbavený raz dva, Turky přece jenom déle prověřují a navíc jich bývá v autě mnoho. Ovšem chyba lávky, čmoudi od vedlejších okének už odjížděli a Bulhar furt nic, jen vidm jak furt diskutuje cosi s celníkem, furt prohrabává jakési papíry, pak mu postupně podává, jeden za druhým a furt nic, nakonec celníkovi podává celý fascikl, ten to prolistovává, nakonec rezignovaně mává rukou, ať vypadnou … to ovšem stačilo, abychom se zdrželi natolik, že na bulharskou stranu jsme dorazili tesně před sedmou a začala výměna směn. Tu už jsme tam několikrát zažili při cestě zpět ráno v sedm, takže jsme věděli přesně, co bude následovat. Celníci začali korzovat napříč celou celnicí, vykládat si dojmi, potřásat si pravicí … no zkrátka počkali jsme si 20 min., než si chlapci povykládali, abychom mohli pokračovat. Pohledem na čas jsem byl ale klidný, protože ikdyž došlo k posunu z 19:20 na 20:20, věděl jsem, že už jen koupím na SHELLce 100m za hranicemi měsíční BG vinětku za 30 Leva (placena kartou) a že za 15km, tedy 15 min parkuji auto u Hotelu Dragoman a že půjdu do sprchy a do hajan. Ubytování hodně slušné, postel příjemná, sprcha osvěžující, ještě večer na recepci objednaná snídaně na osmou ráno. Vyspali jsme se krásně, takže ráno po snídani v 7:44 našeho času hned naproti hotel u dotankovaná plná, díky „projížďce“ na beneli, to bylo jen nějakých 30,64 litrů za 0,86Leva/l. Do Sofie už jen nějakých 40km, takže svěží odpočatí. Sofie průjezd centrem, premiérový průjezd přes mimoúrovňovou křižovatku na kraji (kdyby měli odělán nájezd na tangentu, jel bych tama). Bylo devět jejich času, takže hustota provozu slušná, ale dalo se to. Musí se mít člověk ale na pozoru, bo tam jezdí občas piráti a soudě podle těch otloukánků aut, na nějakou tu bouli tam nehledí. NO a dál už nic výjimečného, dojezd v Primorsku v 13:10 našeho času, parkoviště ve dvoře plné až na jedno místo, jak nachystané pro nás. Složení je tu česko-slovenské, dvě auta s „B“ RZ, dvě auta tam byli s „BB“ SK značkou, dvojí Bulhaři a večer ještě přijeli po nás další dvojí Slováci , jedni s „BB“ a druzí „KS“ a v průjezdu pak ještě museli zastavit poslední co přijeli a to byli opět Bulhaři. Tedy 12 aut, není k hnutí, takže to zase na nějaký výlet nevypadá