FAKT DOBRÝ (skoro jako ze života)
Paní učitelka pomáhá chlapečkovi s s obouváním bot. Oba tlačili, tahali,
ale pořád se do těch
botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení
sedli, chlapeček
se podíval na boty a říká: "Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně."
Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně.
Zachovala klid,
znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na
správnou nohu.
Potom se chlapeček podívá na boty a říká: "To ale nejsou moje botičky."
Učitelka se kousla do
jazyka a místo toho, aby na něj zařvala: "To jsi, ty hovado, nevěděl
dřív?" s námahou zase botičky
sundala. Když byly boty dole, povídá chlapeček: "To jsou botičky mého
brášky. Maminka říkala,
že je teď budu nosit já." Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo
plakat a znovu pomohla
chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se
zeptala: "Kde máš
rukavičky?" Chlapeček odpověděl: "Rukavičky mám schované v botičkách."
Soud s učitelkou bude v úterý ..............