jj, díkec moc

Taky přeji štastnou cestu a málo Turků.

no hlavně jsem si neuvědomil dnešní VC F1 Hungaroring ... ale tak nějak si říkám že v noci už bude Budapešť čistá

..tak Maltik už je na cestach... kdoví, jak se mu jede...

jelo se jakž takž přiměřeně podmínkám ... sám řidič za normální čas 21,5 h (musell jsem na dvě hoďky zdřímnout, nedalo se)

Ty blaho maš muj obdiv,takovou štreku odřidit sám,ja bych to nedal.Tak hlavně že jste dobře dojeli.Ted si jen uživat dovču

Nápodobně, tohle bych nezvládnul. 

Já v roomstru tutově ne, mi s ním stačí dvouhodinová cesta.......než tohle absolvovat v roomovi, raděj budu ležet doma v obýváku.

jsem to jel už mockrát sám. Mě teda room přijde pohodlnější než F I.

seš frajer... :kol-47:  taky bych to nedal a myslím, že nejsem sám... gratuluju no a tak až se vyspíš a najíš tak můžeš vhodit nějaké ty historky z natáčení..

jj, popis cesty hodím večer. Co je však důležité, letos nebude problém se signálem, neb wifi router mám přímo na balkóně ... no je to takové typické bulharské mobilní řešení

Vítej na Balkáně.

díky, jedno selfíčko z Amiga

jinak "fórekást" máme též dobrý ... tak zatím to vypadá good, ale turistů je tu opravdu znatelně méně

takže vyrážěli jsme od baráku v 17:42. Ještě jsme se stavili cestou v Kaufcu pro nealko piva, na které cestou ale nakonec nedošlo - ale aspoň budou na cestu zpět ... no co aspoň se povozily . Další zastávka byla v Brně na OMV u IKEA, než se najíždí na D2. Zde jmse koupili SK známku, lípli na sklo a frčelo se dál. Do Malacek jsme dorazili chvilku po deváté, takže jsem chytl ještě otevřenou Jurki, kde jsem doplnil po hrdlo a přemístili se k Tesco, kde jsme si zašli na WC a hlavně vybrat éčka z bankomau na ubytko. Zrovna něco hodili i za škraň, když už jsme stáli, abychom nemuseli za půl hoďky zastavovat znovu. Posíleni jsme vyrazili dál. Možná bych poznamenal, že tontokrát jsme první Turky viděli už na D2 okolo Hustopečí. Cesta po maďarské dálnici odsýpala naprosto skvěle, provoz byl v protisměru (asi jak se všichni vraceli z Hungaroringu). Takže do Budapešti jsme vlítli něco okolo 11 večer, ale obchvat takřka prázdný, takže jsme propluli jak nic. Pak jsem na chvilku zastavil, abych si přelil kávu do kelímku a mohl průběžně popíjet. Asi 30km od Szegedu jsem zahlédl jak se po dálnici válí nějaká mlha či kouřmo, tak jsem zapnul vnitřní okruh a už se blížíme k místu původu. U jednoho dálničního mostu stálo něco v protisměru (bohužel to nebylo přes středovou zeleň vidět), ale jak jsme projížděli tak jsme zahlédli, jak ještě tak metr dva nad tu zeleň šlehají plameny. As hořelo auto, jen nevíme jestli po nehodě, nebo technické závadě. Co jsem věděl ale jistě, že tam nemá cenu s tím půlkilovým práškovým hasičákem co mám, vůbec běžet, páč by to bylo jak plivnout do moře. Muselo to být ovšem i tak čerstvé, neboť hasiče jsme potkali v protisměru ještě za dalších dobrých 5 minut. Když už jsme se blížili k Horgoši, zvolnil jsem a říkám že je poslední příležitost sjet na Tompu, neb těch tureckých čmoudů po cestě bylo požehnaně a to jak na parkovištích, tak na trase. Nicméně jsme zůstali na trase a nakonec to nebyla žádná tragoška, na maďarskou stranu jsme dorazili v 0:42 a srbskou jsme opouštěli v 0:58, takže 16 min. komplet je na pohodu. Takže projeli jsme a frčelo se dál, jen jsem kontroloval denní počítadlo a říkal si že za chvilinenku budu tankovat. A jen co jsem to domyslel, ozval se pípák, takže jsem zvolnil a snažil se to ještě doklouzat na výpary. Nenechalo se to oblbnout však na dlouho a asi 3-4 kiláky jsem jel na beneli, než jsem zastavil u OMV v Beški, tedy na chlup stejné benzínce jako loni, akorát že loni jsem bral v Blavě namísto Malacek, takže tehdy jsem ještě slzu plynu měl. Opět jsem natankoval po hrdlo, úctyhodných 51,74 litrů , malé občerstvení, oplácnutí se studenou vodou na vzpruhu a jelo se dál. To už bylo jen nějakých 30 kiláků do Bělehradu. Bělehrad jsem jel centrem, neboť bylo před třetí hodinou ranní. Co mě oproti loňsku příjemně překvapilo, že od sjezdu u letiště byla povolená stovka až k Zepter mrakodrapu v centru (loni byla osmdesátka už od letiště). A znovu stovka byla někde od úrovně autobusáku, takže jsem Bělehrad doslova prolétl od sjezdu z obchvatu až k mýtnicím za 16 min. Za Bělehradem bylo krátkých osvěžovacích pauz několik, ovšem pak i to přestalo zabírat a únava nabírala na síle, takže jsem někde, ovšem nevím kde (už mi to hlava prostě nebrala) zastavil někde na odpočívadle benzínky a zalomil to. Vůbec nevím jak dlouho jsem spal, ale asi něco mezi hoďkou a třičtvrtě a dvěma hodinama. Co mě zcela jistě vzbudilo, bylo, že venku někdo rozsvítil . Zapíchl jsem to zrovna čumákem naproti vycházejícímu sluníčku. Takže jsem srovnal opěradlo, šel jsem opláchnout hlavu, no pohled do zrcadla nebyl nikterak líbivý  , oči jak angorák, holt to sluníčkové probuzení bylo nečekané, jinak bych asi spal ještě chvíli dál. Jak jsme vyrazili, zjistil jsem že už to bylo hodně jižně pod Bělehradem, neboť za chvilku byl Niš, kde se sjíždí z dálnice pokračující dál na jih na Makedonii a Řecko. Projížděli jsme skalisky podél Nišavy a říkali si že ta dálnice na Kalotinu bude ještě na dlouho. To co chtějí asi otevřít letos na podzim, bude jen maličký úsek. Jako pracuje se tam neustále na moc místech, ale bude to ještě na dlouho, vzhledem k terénu a profilu okolí, v kterém to budují. Je tam jak už psal Dušan, spousty úseků s omezením a zákazem předjíždění. Pravda na jednom úseku jsem to též nevydržel a předjel na žluté plné hooodně pomalý náklaďák, ale dál jsem jel způsobně v koloně, což se mi záhy vyplatilo. Neb kolem Crnokliště, dlouhá rovinka, ovšem s plnou žlutou a nějaký Bulhar se starým medvědem v kombajnu s rakví na střeše nás začal všechny předjíždět. No netrvalo to dlouho a už stál u hlídky, policajt ještě držel v ruce vsílačku u hlavy a hlásil Bulharovi do staženého okénka s rukou ukazující zpět, čeho že se to dopustil. Takže jsem ihned pochopil, že tam musel stát někde zašitý druhý policajt a jen to v klidu všechno bonzovat do vysílačky. Takže takto jsme většinou v koloně dojeli v poklidu na Kalotinu, předjížděli jen čmoudi s německýma a francouskýma MPZ. No Kalotině to už vypadalo o poznání hůře než na Horgoši. Ale zde jsem konečně natrefil ten správný pruh, kde se to jakž takž hýbalo, takže jsme jí celou projeli za nějakých 35-40 min. Hned za hranicí jsem na SHELLce koupil za deset leváčů zbylých ještě z loňska sedmičnuju vinětu, lípl na sklo a práskl do koní, jelo se dál. Sofie ... , no tady je to na houby, je to jedno velké staveniště a myslím že denní čas (zejména ty špičkové časy) nemá smysl jezdit centrem, že to po severním obchvatu bude rychlejší. Sice to již bylo rovně průjezdné na tom staveništním kruháči, ovšem již před ním jsme dobrých 10-15 minut pojížděli v koloně, než jsme se na něj vůbec dostali. Pak jsem si to ovšem pochvaloval, neb aut výrazně ubylo. To už jsem se ale blížil k podjezdu, ketrý ještě loni směrem do centra nebyl hotový, takže než jsem se stihl probrat z překvapení, minul jsem sjezd do něj. To by však nebyla taková tragédie, neb se dalo za ním normálně pokračovat rovně, tak jak se jezdilo před tím, než ho tam vybudovali. Co bylo horší, že jak jsem byl tím zaskočený, nedorazil jsem k tomu kruháči a odbočil o ulici doprava dříve. To by nebyla taková tragoška, neb Sofii pozičně jakžtakž znám, takže jsem věděl jak pokračovat dále, ale prostě tam byla šílená zácpa. Takže jsem nakonec jel po těch vyleštěných kostkách kolem těch všech krásných starobylých budov a poctivě čekal ve frontách na světlech až jsem se opět dostal do míst kde na ten hlavní bulvár Car osvoboditel jinak najíždím. Ovšem i tento bulvár je další jedno velké staveniště, takže i zde se to z nějakých 4-5 proudů sjíždí do dvou provizorních, přičemž ten pravý slouží MHD. Takže další fronty. Zapomněl jsem čas měřit, ale myslím že nebudu daleko od pravdy, když to bylo něco přes hodinu. Nedá se to přesně říci, neboť jsem se nakonec rozhodl, když jsem viděl další zúžení před sebou a benzínku po pravé straně, že chvíli vydechnu z toho blázince, doplním doplna, opláchnu se, doplním kávu do kelímku a v klidu vyrazím na trakiju. Za Sofií se už v podstatě opravují jen tři úseky a to vždy mosty, ale krom omezené rychlosti zdržení nula. Tentokrát bych řekl, že mi to do Plovdivu uteklo rychle, ale na novém úseku od Staré Zagory se to nějak vždy táhne. Ale řekl bych že to bude i tím, že na novém úseku je absolutní absence informačních tabulí, max kilometry na sjezdech k nějakým městům, ale kolik do Burgasu, nic. Když se mě moja ptala po nějaké době, kolik to bude ještě do Burgasu, řííkám, netuším, ale moc už ne. Snažil jsem se teda nahodit Navigator v mobilu, dám tam Burgas, když mi ani poo 5min. a trojím oznámení o přepočítávání trasy nic nesdělil, tak jsem to vypl. Říkám, to bude už ani ne 50km, možná míň ... no když jsem asi po dalších ujetých 10km uviděl cedulu Burgas 94km, jsem myslel, že mě jebne . Tak jsem to musel obrátit v pozitivní info, že už jen nějakých 45min. a budu tam, přičemž jsem zvýšil tempo ze 120 cestovních na 130 a místy i více  . A také vzhledem k tomu že jsem tankoval až v Sofii, že to i přes zvýšenou spotřebu dojedu bez dalšího tankování až do cíle. No a pak už se vlastně nic významného dalšího nestalo a takže jsem dorazil v 16:15 SEČ. Domácího jsem musel vzbudit telefonem, bo v obchodě nebyl. No když přišel, povídá že tady chodila "fůd kontrol" (food control), takže raději zavřel a šel spát  . Prostě balkáňáci to nějak neřeší   

Šmarjá, to je úplný román. 

co znamená- turistů je tu znatelně méně, ... myslíš, že lidi maj strach z čmoudů:: bo?.. před 2 rokama tam bylo narvano..

znatelně méně znamená ,že se na hlavní třídě neprodíráš davy

Žeru příběhy  Hrábě Monte Christo, klasika,  tento román jsem si taky přečetl ( jinak, toto téma sleduji),  zajímavé, poučné, los Interesantos, se divím , že Pawouk nebloknul tento příběh.

A co bych měl bloknout?   Tady je Maltovo výsostné území.

dnešní večeřu jsme měli s kulturní vložkou ... asi o dva odstíny světlejší Louis Armstrong

Romantika.  

jako kjáva ... no holt včera jsme měli výročí 24 let spolu, tak včera jsme tomu večer moc nedali, holt dolehla únava, ale dnes se zadařilo 

tzn že je v primorsku mene lidi než jsi byl zvykly jine roky?

to každopádně, je to vidět i na okolních apartmánech, spousty jich zejí prázdnotou, tu a tam visí na balkónech osušky. Říkal i Zdravko, že nemá moc plno, že jsem si mohli vybírat do kterého pokoje chceme. Takže pokud sem někdo vyrazí na blint, může si vybírat