Přejít na obsah

** Vtipy, vtipné obrázky, videa **


colins

Doporučené příspěvky

* Chuck Norris napočítal do nekonečna. Dvakrát

* Chuck Norris zemřel před 10 lety ale Smrtka neměla odvahu mu to říct

* Chuck Norris umí dělit nulou

* Chuck Norris musí třídit prádlo na tři hromady - bílé, barevné a krvavé

* Když jde Bubák spát, každou noc se podívá pod postel jestli tam není Chuck

Norris

* Chuck Norris je častým dárcem krve pro Červený Kříž. Jen ne svojí vlastní

* Chuck Norris hrál ruskou ruletu s plně nabitou zbraní a vyhrál

* Když Chuck Norris spadne do vody, nebude mokrý, ale voda bude Chuck Norris

* Teorie evoluce neexistuje, existuje pouze seznam živočišných druhů, které

nechal Chuck Norris přežít.

* Pokud má Chuck Norris zpoždění, čas by měl radši sakra zpomalit

* Chuck Norris dokáže pálit mravence lupou. V noci.

* Chuck Norris je první človek, který porazil betonovou zeď v tenise.

* Slzy Chucka Norrise léčí rakovinu. Škoda, že nikdy neplakal.

* Na poslední stránce Guinnessovy knihy světových rekordů je malým písmem

uvedeno že všechny rekordy drží Chuck Norris, zde uvedení lidé jsou ti co

jsou mu nejblíž

* Nekteří lidé nosí pyjamo se Supermanem. Superman nosí pyjamo s Chuckem

Norrisem

* Nejsou žádné odlišné rasy, jenom země plné lidí, které Chuck Norris zbil

do různých odstínů černé, modré a žluté

* Chuck Norris si v KFC objednal BigMac a dostal ho

* V Iráku nebyly žadné zbraně hromadného ničení. Chuck Norris žije v

Oklahomě

* Chuck Norris zničil periodickou tabulku prvků protože uznává pouze prvek

překvapení

* Na Nagasaki nikdy žádná bomba nespadla, to jen Chuck Norris vyskočil z

letadla a udeřil do země

* Značka "parkování pro handicapované" neznamená, že zde mohou parkovat

postižení, znamená to, že tam parkuje Chuck Norris a pokud tam zastavíte

udělá z Vás handicapovaného.

* V průměrném obývacím pokoji je 1242 věcí, pomocí nichž by Vás Chuck Norris

dokázal zabít Včetně samotného pokoje

* Chuck Norris nespí, jen čeká

* Zbraně nezabíjejí, to Chuck Norris

* Hlavní příčiny smrti v USA jsou: 1.Onemocnění srdce, 2.Chuck Norris,

3.Rakovina

* Okolní vesmír existuje, protože se bojí být na stejné planetě jako Chuck

Norris

* Chuck Norris nečte knihy, jen je pořádně zmáčkne a dostane informace, co

potřebuje

* Chuck Norris je tak rychlý, že může oběhnout Zemi a udeřit se do zad

* Chuck Norris nenosí hodinky, on prostě určí kolik je hodin

* Většina lidí má 23 párů chromozómů Chuck jich má 72 a všechny jsou

smrtelné

* Chuck Norris zná poslední číslo čísla Pí

* Někteří lidé mají jednu mozkovou hemisféru větší než druhou Chuck Norris

má větší obě

* Chuck Norris vynalezl celé spektrum barev kromě růžové Tu vynalezl Tom

Cruise

* Chuck Norris umí roztáhnout diamant a proměnit ho tak v uhlí

* Žádné globální oteplování neexistuje, to jen Chuck Norris přiblížil

Slunce, když mu bylo chladno

* Za každým úspěšným mužem je žena, za každým mrtvým mužem je Chuck Norris

* Když bůh řekl "budiž světlo", Chuck Norris čekal až poprosí

* Chuck Norris jednou kopl koně do brady. Jeho potomci jsou dnes známí jako

žirafy

* Ozzy Osbourne ukusuje hlavy netopýrům, Chuck Norris to dělá tygrům

usurijským

* Chuck Norris umí dělat bubliny z hovězích steaků

* Když se říká "nikdo není dokonalý" Chuck Norris to považuje za osobní

urážku

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

lol

Stamgast prijde do hospody s usmevem od ucha k uchu.

Hospodsky: "Ty jsi dnes nejaky vesely. Copak se stalo?"

- "Tak to si poslechni. Vis, ze bydlim blizko trati, ze? Tak kdyz jsem sel

vcera vecer domu, uvidel jsem, ze na kolejich lezi privazana mlada holka -

proste jako v nejakem filmu. Spechal jsem k ni, prerezal provazy a vzal

jsem ji k sobe domu. Abych to zbytecne neprodluzoval: proste jsem si s ni

pekne uzil. Soulozili jsme celou noc. Vyzkouseli jsme vsechny mistnosti

v baraku a skoro vsechny polohy."

- "To je fantasticke. Tos teda mel stesti. A byla hezka?"

- "To nevim, hlavu jsem nenasel."

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Přijde muž domů a žena říká: "Máme výročí miláčku, mám chuť na něco dobrého, co takhle šneci, jak jsme je měli v Paříži?"

Muž bral ten den prémie, má peněz jako želez, nelení a jde pro šneky a šampaňské.

Cestou domů jde kolem bordelu a říká si: "Jedno malý neuškodí, je čas a mám šťastný den" - no nakonec se probudí na pokoji s třema holkama, v pět ráno, průšvih jako hrom. Jde domů a přemýšlí, co bude. Osvítí ho Bůh, ulomí v parku prut, rozestaví šneky před vchodem,zazvoní a hned jak ženuška otevře, začne křičet: " Tak huš, huš, kurvy pomalý, to je otřesný jak se loudáte!!!"

:smich::smich:

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

tak dalsi pridam

Přijde holčička do zverimexu a žvatlá:

"Puosim vás, máte maí kwáíčky?"

Prodavač nasadí klasické dětské žvatlání, sehne se k ní a vezme ji k výběhu:

"Ty bys chtěla kwáíčka? A jakýho? Máme tu... malýho hnědýho kwáíčka, malýho chwupatýho šedivýho kwáíčka, malýho uoztomilýho bílýho kwáíčka..." Holčička se dívá do výběhu, zamyslí se a povídá: "No jak tu tak koukám na ty maí kwáíčky, tak myslim, že moje kwajta na bauwu doceua seue."

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

něco pro zasmání:

Máte doma žužloně??

Ráda bych se s Vámi podělila o svůj zážitek z návštěvy zákazníků v

našem obchodě.

Věřte mi, ale měla jsem co dělat abych si udržela alespoň trochu

vážnou tvář a neskončila v záchvatu smíchu pod pultem.

Jednoho dne vešel do obchodu manželský pár ve středních letech. Již

jejich příchod byl provázen větou ve stylu vesnické hanáčtiny "Tož

už jsme v odchodě na bordél!! ".

Slušně jsem je oslovila a zeptala se, co mohu nabídnout.

MUŽ: "Tož moja žena chce nějakýho žužlóňa do baráku... Ja už pré

stojím za hóvno".

Po chvíli jsem pochopila co vlastně požadoval, žužlóň je vibrátor.

Začala jsem paní vibrátory nabízet a pán se zatím rozhlížel po

obchodě.

Každou chvíli jsem slyšela jak z různých míst obchodu něco

vykřikuje a všemu se diví.

Po chvíli na mě zavolal, ukázal na biče a řekl: " ... tož to sem

nevěděl že tu máte aj zverimex, já si teda vezmu to udidlo s koulí - pro kozla

- ludra fort mňa kůše a ten široké obojek na hafana, máme salašnika

a to ho snad u bódy udrží."

Asi jsem v první chvíli nevypadala moc duchapřítomně, ale pak jsem

zákazníkovi taktně vysvětlila že jsou to věci pro lidi a používají

se na praktiky sexualni magie.

Pán zalapal po dechu a prohlásil: "Tož do prdele, co su magor?"

Vrátila jsem se k jeho paní a vybíraly dál. Pak se po prodejně

ozval hrozný smích a pán klečel na zemi v křečích smíchu: "Maruno

podivé, oni tady majó aj uměló pičó." Manželka Maruna, která se

mnou mluvila běžnou češtinou bez dialektu se již asi naštvala a

zařvala na něj. "Te hanáko namrzlé, když ja možu mit umělýho vtáka,

proč ty bys nemohl mít uměló pičó? Víš co, poď rači dom, ty umíš

dělat akorát vostudu a chlastat pivo." Chytla manžela za ruku, mně

se za něj omluvila a bez nákupu rychle opustila obchod.

Mohu upřímně říct, ze v prvních pár minutách jsem byla v naprostém

šoku, jelikož jsem netušila, ze v dnešní multimediální době se mohu

setkat s lidmi, kteří se diví i nad latexovým oblečením, nebo na

anální kolík zareagují slovy: "To si dám do prdele, abych se u teho

neposrál? Maruno to si kópim, až začnu na jaře chodit do pola!!!"

Celou dobu jejich návštěvy jsem sama zápasila se smíchem, bohužel

jsem na všechny jeho hlášky zapomněla, ale bylo jich dost...

Manželka vždy jen pozvedla oči do vrchu a omlouvala se mi. Stejně

dlouho nezapomenu na to zajímavé pojmenování vibrátoru - žužloň.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Sice dlouhé, ale určitě stojí za přečtení! :o)))

Do redakce nám poštovními bity (nebo byty?) přišel článek, jehož autora se dosud nepodařilo vypátrat. Jeho přečtení bylo natolik silným zážitkem, že jsme se rozhodli vás o něj neochudit. Zveřejňujeme jej vědomě jako anonym a vyzýváme autora, nechť se přihlásí. Rádi jej odměníme. A teď už čtěte jedním dechem...redakce cykloserver.cz

Jak sem jel Krále Šumavy

Jelikož svalová horečka pozvolna ustupuje, krev z levého ucha teče jen při prudším pohybu, a sádrový krunýř okolo páteře již tolik netlačí, rozhodl sem se v několika odstavcích zaznamenat zatím nejintenzivnější sportovní zážitek svého života.

Celá akce začala poměrně nevinně. Barevným letáčkem zobrazujícím šlachovitého mladíka s hranatými rysy, v přiléhavém barevném cyklistickém dresu, ledabyle opřeného o luxusní horské kolo. Hezoun byl doprovázen lživým textem slibujícím nevšední sportovní zážitek v technicky náročném terénu. Propagační materiál dále popisoval nezáživné podrobnosti jako převýšení (několik km), profil tratě pro zdravé cyklisty (?), dále již zajímavější rockové skupiny, pivo a gulášek v cíli. Nabízel dokonce i dvě varianty závodu: krátkou (78 km) a normální (100km).

Dnes už nejsem schopen pochopit, že v jakémsi sportovním oparu (možná naladěn pravidelným sledováním Branek bodů vteřin?) jsem vážně zvažoval stokilometrovou variantu. Byl jsem snad i pod vlivem vzpomínek na nedávných 45 km na silničním kole po hladkém asfaltu, z mírného kopce s

větrem v zádech? Kdo ví. Ale co, přeci se napoprvé nebudu přepínat, řekl jsem si a nakonec zaškrtl KRÁTKOU variantu. Při pozorném čtení dále pochopíte, že právě v tu chvíli jsem se pravděpodobně podruhé narodil.

Fáze nultá - příprava

Po důkladné analýze svého cyklistického vybavení jsem zhodnotil, že jsem nebarevně sladěný a veskrze málo sportovně vypadající. Toto se nejevilo jako větší problém, a o pár dní (a tisíců kč) později jsem při pohledu do zrcadla v první vteřině myslel, že stojím v těsném zákrytu za Lance

Armstrongem.

Po této operaci nastala důležitá fáze holedbání, během které všichni kamarádi, známí, příbuzní, jejich známí a příbuzní byli dopodrobna seznámeni s tím, jaký že jsem to chlapák, když se účastním velkolepého závodu v drsném terénu. Pravda, při letmém pohledu na internet jsem zjistil,

že podobných chlapáků je v republice ještě cca 3,5 tisíce, to mne ale ještě více utvrdilo v tom, že závod bude hračkou i pro nesportovní veřejnost, a že tedy dopoledne si sjedu toho Krále, a odpoledne si hodím lehký tenísek.

Kolo jsem řádně umyl a pro větší efekt polepil barevnými samolepkami typu I love triatlon a no pain, no gain. Myslím také, že jsem byl jediným účastníkem s vyžehlenými puky na cyklistických šortkách. Prostě-v předvečer závodu jsem byl ready.

Fáze první - před startem

Příjezd na místo závodu proběhl bez problému, slunce svítilo a vyleštěné kolo na střeše služebního vozu vysílalo do okolí mnohoslibující pablesky. Už parkování se ale ukázalo být menší výzvou (s ohledem na další průběh dne však zanedbatelnou), jelikož parkovací plocha náměstí nejmenovaného městečka, soudě dle bílých čar na dlažbě, byla dimenzována přesně na 8 vozů. Okolo sedmé ráno se nás tam sjelo několik tisíc. Poté, co jsem po půlhodině ježdění našel parkovací místo v rákosí asi 3 km od města snad stojí za zmínku to, že již v té chvíly jsem zacítil první lehké známky únavy.

Odmontování kola ze zahrádky, navlečení lesklého dresu, přičísnutí vlasů navlhčeným hřebenem a lehká projížďka zpět na místo registrace byla už pouhá rutina. Taktéž namontování plastového čísla na mé kolo (promo model z Tesca za 5990,-) bylo docela snadnou záležitostí.

Poté jsem se snažil protlačit se na náměstí, kde se mezitím již formoval hučící dav větrem ošlehaných horalů a mužatek všech věkových kategorií. Již na první pohled bylo zřejmé, že na místo v první, ale ani padesáté startovní řadě nedosáhnu, a že tedy boj o stupně vítězů mě bude od počátku neférově zatížen. Když jsem následně zaujal poměrně netaktickou pozici hned vedle prodejny dámského prádla v zadní části náměstí, jen se závistí jsem mohl sledovat šťastnější účastníky protřepávajíce svalstvo o

cca půl kilometru přede mnou. Uklidnilo mne ale, že kola mnohých nebyla zdaleka tak umytá a barevná, jako to moje.

Zde malá příhoda:

Při zaujímání startovní pozice jsem nechtěně zavadil šlapkou o lýtko Diskobola stojícího vedle mne. Promiňte, špitl jsem. Odpověď hrdelním hlasem mne měla varovat: "Neřeš vole, co je pod pět stehů se nepočítá."

Fáze druhá - start

Konečně zazněl výstřel. Očekáváte-li, dramatický popis prvních metrů závodu, budete zklamáni jako jsem byl já. Ještě dalších cca 5 minut jsem totiž stál na místě , poté opatrně vedl kolo mezi masou tlačících se a různě nasedajících závodníků. Po nasednutí a ujetí asi 5ti metrů jsem po nárazu do jakési stařeny (co ta tady mezi námi špičkovými atlety proboha dělá, napadlo mne) jsem poprvé spadl.

Fáze třetí - závod

Ti z vás, co někdy viděli tisíce cyklistů deroucích se kupředu, by asi byli vykuleni méně než já. Při jízdě na kole jsem totiž zvyklý vidět jednak na zem, jednak dále než 5 cm před sebe. Toto bohužel možné nebylo. Jen podle nárazu řidítek do dlaní navlečených do křiklavě červených rukavic jsem pochopil, že jsem poměrně brzy opustil (tehdy jsem ještě netušil že navždy) asfaltovou cestu, a vydali se vstříc kořenům, šutrům a roklím.

Na asi pátém kilometru jsem podle barevného hada vinoucího se do prudké stráně přede mnou odhadl, že se pohybuji někde na 300.-500. místě. Toto zjištění bylo pro mne v tuto fázi závodu prudkým zklamáním, neboť během svého holedbání známým jsem tvrdil, že přeci jdu na první stovku! Navíc na mne každou chvíli někdo ze zadu štěkl pravo! a pak zase levo! a já se postupně propadal hlouběji do startovního pole. Začínal jsem se také lehce potit, což mne rozladilo, neboť jsem chtěl vypadat přitažlivě na cílové fotografii.

Po 15 kilometrech jízdy do prudkého kopce proti slunci (občas prostřídaného krátkým ale zato velmi příkrým sjezdem po kořenech či šutrech vyschlého potoka) jsem pochopil, že musím poprvé změnit taktiku.

Tato změna proběhla z Umístit se na Dokončit.

V tuto fázi závodu se tento cíl zdál poměrně reálný, neboť ani já, ani nikdo jiný okolo ještě nekrvácel, nezvracel ani nebrečel. Jenom snad někteří volili ostřejší slova, když za pomocí zubů a nehtů již po sedmé měnili duši či řetěz. Asi měli levná kola.

Na třicátém kilometru se objevila první občerstvovací stanice.

Konečně přišla má šance na lepší umístění!! Vychytrale jsem ostrou jízdou minul desítky závodníků, co zastavovali, nabírali iontové nápoje, banány, pomeranče, či energetické tyčinky. Já pouze dopil v jízdě poslední zbytek zteplalé žluté limonády z cyklistické láhve, a vrhl se vstříc nejdelšímu stoupání závodu mnohakilometrovému krpálu vedoucímu kamsi do mraků.

Teplota v tu chvíli dosahovala asi 30 stupňů, a na mne po chvíli začala doléhat první krize.

Zhruba od této této chvíle pro mne závod ztratil přesné kontury. To co se odehrávalo dál, se pokusím slepit ze vzpomínek přes své vnímání v jakési mlze, z útržkovitých záblesků paměti, a z vyprávění ostatních.

Po několikakilometrovém stoupání v ostrém slunci jsem soudě podle kamzíků, orlů a nízkých ohnutých stromků byli na samém vrcholu Šumavy. Slunce rvalo a vzduch řídnul. Teď měly přijít ty táhlé sjezdy, které snad slibovaly relaxaci a slastný odpočinek! Nestalo se tak. Nebudu vás zdržovat popisem těchto částí závodu, možná si jen zkuste představit jízdu prázdným korytem divoké řeky, ve sklonu vodopádu, do které bouře nanesla kořeny, kusy stromů a lidských těl. Odvaha některých borců při sjezdech byla šokující, za řevu a řinčení součástek se řítili do údolí, zatímco já (a nebyl jsem sám) jsem vedl kolo dolů po srázu mezi stromy a kapradím, a střídavě si otíral krvácející rány a slzy.

Sjezdy byly proloženy prudkými stoupáními po podobném povrchu, kde již o cyklistice nemohlo být ani řeči. Nevím, jak se ve sportovním slangu nazývá tlačení kola do srázu. Jsem si ale jist, že mnohakilometrová chůze v cyklistických botách (pro necyklisty: střevíce s kusy ostrého železa přišroubovaného k podrážkám) nebude do budoucna patřit k mým oblíbeným

kratochvílím.

Přišel čas na další posun v taktice z Dokončit na Přežít.

Druhá občerstvovací stanice mne již uvítala bez větších nároků na umístění. Odhodil jsem pomlácené a zabahněné kolo a spadl bezvládně do kádě s iontovým nápojem. Přišla však nečekaná komplikace! Díky naprostému vyčerpání (Naprostému? Ó jak jsem se pletl, byli jsme teprve na padesátém kilometru) žaludek odmítal cokoliv přijmout!

Při zvracení jsem ale koutkem oka zahlédl, že v předklonu či kleku je i mnoho spolubojovníků, to mne uklidnilo. Někteří dokonce vypadali, že již nežijí, soudě podle polohy jejich těl a křečovitých grimas obličejů.

Asi 15 minut jsem poté ležel na zádech, občas se napil, ublinkl, znovu napil, až jsem do sebe násilím vpravil něco tekutiny. Na jídlo jsem si netroufl, tak jsem si alespoň nacpal do propocené kapsy pár energetických gelů. Poslední fáze boje o život mohla začít.

Podle propočtů v této chvíli zbývalo necelých 30 km závodu. Slovo závod již používám ve velmi volném kontextu, neboť skuteční závodníci byli již v ten moment na stadionu, poslouchali zmíněné rockové kapely, popíjeli pivečko, a pozvolna se po vyhlášení vítězů všech kategorií rozjížděli do

svých domovů. My ostatní bojujíce o umístění ve třetí tisícovce jsme se však dále rvali o život.

Z 24 převodových stupňů mě fungovalo již jenom 8, což však nehrálo roli, neboť při chůzi vedle kola přehazovačka Shimano Ultegra často ke slovu nepřijde. Zadní brzda byla také již jenom pro okrasu, což mne dále diskvalifikovalo i při sebemenších sjezdech. Přední brzdu jsem totiž po čtyřech pádech levým loktem na šutry přestal požívat. Při krátké odpočinkové pauze (kterou jsem čerpal každých asi 500m) mě letmý pohled na hodinky varoval, že odpolední tenis již nestihnu, neboť jsem na trase už nějakých šest hodin.

Očima jsem propaloval svůj cyklometr, který jako jedna z mála věcí na mém kole z Tescoletáčku ještě fungovala, a přes slzy odpočítával kilometry.

Konečně!! 76 77 78 79?? Co to? Kde je stadion? Hudba? Na 80. kilometru, uprostřed hlubokých šumavských hvozdů mě došlo, že letáček byl pouhým propagačním trikem, a že organizátoři závodu vzdálenost pouze odhadli, s odchylkou plus minus pár kiláků, no a co??

V tu chvíli mně přešla chuť žít. Narval jsem do sebe poslední odporný sladký gel a byl připraven každým metrem zkolabovat. Na zhruba 83. kilometru jsem konečně v dálce uviděl polní cestu. A po ní i silnici vinoucí se mezi domy v dáli! Na 85. kilometru byl definitivní konec.

Vklopýtal jsem, ne nejel jsem, neboť cílová rovinka byla opět do kopce na stadion, ne nepodobný Venclovskému po jeho památném pokoření průlivu. Rozdíl byl pouze v té změti trubek co jsem vláčel za sebou. Nálepka no pain-no gain visíc z rámu volně flirtovala ve větru a já věděl, že počet účastníků v příštím ročníku bude pouze 3499.

Epilog

Správný chlap má zkusit alespoň jednou v životě opravdovou bolest.

Alespoň se to tak říká. Ženy mají porod. My máme Krále Šumavy.

Anonym

(autora prosíme, aby se přihlásil mailem na redakce@cykloserver.cz.

Děkujeme)

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

OCHUTNÁVKA CHILLI (přeloženo z angličtiny)

Poznámky nezkušeného porotce jménem Frank z východního pobřeží:

Nedávno jsem byl poctěn pozváním k rozhodování na soutěži ve vaření

chilli. Jeden z rozhodčích totiž onemocněl a já zrovna sháněl nějaký

kšeft. Zbývající dva rozhodčí (rodilí Texasané) mě ujistili, že to

chilli není tak ostré, jak se říká, a kromě toho mezi ochutnávkami se

splachuje pivem, které dostanu v neomezeném množství zdarma. Takže

jsem nabídku přijal...

Následují opisy bodovacích lístků:

MIKOVA PÁLIVÁ OBLUDA

--------------------

SUDÍ 1: Moc rajčat. Příjemně rychlý nástup.

SUDÍ 2: Jemná, osvěžující chuť rajčat. Nijak výrazně ostré

FRANK: Kurvafix, to by slouplo barvu ze silnice!! Plameny uhasilo až

druhé pivo. Doufám, že tohle bylo nejhorší, co mě mohlo potkat. Ti

Texasani jsou fakt cvoci!

ARTURŮV PLAMEŇÁK

----------------

SUDÍ 1: Krásná kouřová vůně, jemná příchuť vepřového. Slaboučký

nahořklý ocásek.

SUDÍ 2: Skvělá chuť domácí grilovací omáčky, mohlo by být více pepře

FRANK: Fakt nevim, co bych měl kromě bolesti cejtit... Musel jsem

odhánět lidi, co mi chtěli poskytnout masáž srdce, aby radši běželi

pro pivo. Když viděli můj obličej, narazili druhý sud.

FREDŮV "POŽÁR VE STÁJI"

-----------------------

SUDÍ 1: Perfektní požárnické chilli! Perfektně ostré, možná by to chtělo

fazole.

SUDÍ 2: Chilli bez fazolí, mírná, příjemná chuť mořské soli, virtuózní

práce s pepřem.

FRANK: Volejte chemiky, někdo sem vyklopil cisternu jaderného odpadu!

Nosní sliznice mě pálí jako bych šňupal kyselinu sírovou. Všichni už

znají postup: pivo mi podávají řetězem, abych neuhořel. Barmanka mě

praštila do zad, abych se neudusil; páteř mám teď před sebou na stole.

Ze všeho toho piva už jsem taky na sračky.

BUBBOVA ČERNÁ MAGIE

-------------------

SUDÍ 1: Omáčka s černými fazolemi, prakticky žádné koření. Slabota.

SUDÍ 2: Černé fazole s mírně nakyslou příchutí. Dalo by se to možná

použít jako omáčka k dušené rybě, ale chilli to rozhodně není.

FRANK: Cítil jsem, že mám něco na jazyku, ale žádnou chuť - je možné,

aby chuťové buňky na jazyku úplně odumřely? Sally, barmanka, stála

připravená za mnou s tácem tupláků; tahle 150ti kilová machna začíná

vypadat docela žhavě.

LINDIN OSTRAŇOVAČ RTĚNKY A RTŮ

------------------------------

SUDÍ 1: Silné, masité chilli. Čerstvě umletý cayenský pepř, velmi

ostré, bleskový nástup. Velice působivé.

SUDÍ 2: Chilli se sekaným hovězím masem, představoval bych si trošku

víc rajčat. Cayenský pepř je skvělý nápad.

FRANK: Zvoní mi v uších, pot ze mě lije a nemůžu zaostřit oči. Uprdnul

jsem si a několik lidí za mnou museli odvézt na ARO. Soutěžící se

urazila, když jsem utrousil, že mi ta její leptací pasta zřejmě

způsobila trvalý poškození mozku. Sally mi musela zastavit krvácení z

jazyka proudem piva z pípy přímo na jazyk. Asi mi upadnou rty a

vypadají zuby. A nejvíc mě sere, že oba zdejší rozhodčí mají pořád

kecy, abych přestal křičet. Nejradši bych ty vidláky nakopal do

prdele.

VĚRČINA VEGETARIÁNSKÁ VARIACE

-----------------------------

SUDÍ 1: Řídká, ale velmi chutná vegetariánská omáčička. Perfektně

vyvážený poměr koření a pepře.

SUDÍ 2: Zatím nejlepší. Agresivní směs pepře, papriček, cibule a

česneku. Špička.

FRANK: Moje střeva jsou v jednom ohni. Když jsem si uprdnul, posral

jsem se, a mám strach, že se to prožere židlí. Nikdo už za mnou

nepostává kromě Sally. Musí být ještě větší magor, než jsem si myslel.

Necítím držku a prdel si budu muset rok utírat sněhem.

SUSANNINA STRAŠLIVÁ ŠÍLENOST

----------------------------

SUDÍ 1: Středně ostré chilli, příliš mnoho nakládaných papriček z

konzervy.

SUDÍ 2: Chutná to jako by tam kuchařka tu pixlu pepře zvrhla na

poslední chvíli. Musím vyjádřit své obavy o Franka; vypadá, jako by

nebyl zcela ve své kůži a neustále sprostě kleje.

FRANK: Kdybych si v držce odpálil granát, vůbec bych to necítil. Na

jedno oko nevidím, slyším jenom příšerně hlasitý hukot. Celé břicho

jsem si upatlal, když jsem se lžící místo do pusy trefil do oka.

Kalhoty mám plný sraček žhavých jak láva. Aspoň doktoři při pitvě

pochopí, na co jsem chcípnul. Přestávám dýchat; strašlivě to pálí.

Stejně všechen kyslík shoří, než mi dojde do plic... Když se budu

potřebovat nadechnout, budu vzduch nasávat tou dírou, kterou se mi

žaludek proleptal ven.

JIMOVO SVÁTEČNÍ CHILLI

----------------------

SUDÍ 1: To nejlepší na konec! Perfektní kombinace chilli, bezpečná pro

všechny včetně dětí, nijak přehnaně ostrá, přesto příjemně prokrví.

SUDÍ 2: Zlatý hřeb soutěže, perfektně vyvážená chuť. Ani ostrá, ani

příliš jemná. Bohužel jsme o většinu přišli, když Frank omdlel a celý

hrnec na sebe strhnul. Nevím, jestli to přežije, chudáček. Čím je to

na tom severovýchodě krmí??? Jak by asi dopadl, kdyby někdo uvařil

něco fakt ostrého?

FRANK: ...!

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Plaví se dva rybáři na širém moři, už dlouhou dobu, když v tom vytáhnou síť, a v ní je mořská panna. Rybáři se na sebe podívají, v tom jí jeden chytne a hodí přes palubu zpátky do moře. Ten druhý se vytřeští a vykřikne: "proč?" Ten první pokrčí rameny a odpoví mu: "jak"?

Editováno: , autor: FUGAS
Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Zapojit se do konverzace

Nyní můžete odeslat příspěvek a zaregistrovat se později. Pokud máte účet, přihlaste se nyní a zveřejněte příspěvek pomocí svého účtu.

Návštěvník
Odpovědět na toto téma...

×   Vložili jste obsah s formátováním.   Odebrat formátování

  Je povoleno maximálně 75 smajlíků.

×   Z vašeho odkazu byl automaticky vytvořen náhled..   Odstranit náhled a nechat pouze odkaz

×   Předchozí vložený obsah byl obnoven.   Vyčistit editor

×   Nemůžete vložit obrázky přímo. Aktualizujte nebo vložte obrázky z URL.

×
×
  • Vytvořit nový...