Bikes

Psychiatr vyšetřuje pacienta. Na papír nakreslí čáru, ukáže mu to a ptá se ho: „Na co myslíte?“ „Na nahou ženu.“ Psychiatr zakroutí hlavou, nakreslí kruh a ptá se znova: „Na co teď myslíte?“ „Na nahou ženu.“ Nakreslí na papír trojúhelník a ukáže mu to se slovy: „Na co myslíte teď?“ „Na nahou ženu.“ „Vy jste posedlý sexem!“ říká doktor. „Proč já? Vždyť vy kreslíte ty oplzlosti.“

Jde takhle funkce a dojde k mostu. Jenže na mostě stojí derivace a říká: „Já tě nepustím, já jsem zlá derivace! Jestli se pokusíš projít, tak tě zderivuju!“ A funkce se zachcechtá: „Já se tě nebojím, já jsem e na x.“ A jde dál. A derivace se na ni vrhne a zderivuje ji. S padoušským smíchem se uchechtne a praví: " Hahahá, ale já jsem parciální podle y!"

Byl jeden chlapec, říkejme mu třeba Igor. A ten Igor byl už od dětství úplný idiot. Ve škole ho nikdo neměl rád, neměl ani žádné kamarády. Ale nejvíce ho nesnášely učitelky. A jednoho dne, při výuce, mu jedna učitelka řekla, že je debil, naprostý idiot a nikdy z něj nic nebude. Igorova matka se rozčílila, vzala Igora z té školy a zapsala ho do jiné školy v jiném městě. Uplynulo 20 let a ta samá učitelka onemocněla se srdcem. Mohla jí pomoci jen operace, kterou mohl provést jen jediný kardiochirurg. Učitelka se dlouho rozhodovala, ale jelikož byla operace opravdu poslední možností, nakonec s operací provedenou tím doktorem souhlasila. Operace se naštěstí podařila a učitelka projevila přání, že by se chtěla se svým zachráncem setkat a poděkovat mu. Když vešel k ní do pokoje, podívala se na něj a nemohla vydat jedinou hlásku, jediné slovo. Její zrak matněl až najednou umřela. Kardiolog, lékař, se tomu divil. Otočil se a uviděl..Igora, který tam byl uklízečem. Ten debil vypojil kyslíkový přístroj, aby mohl zapojit vysavač.

Občas to je cítit, že to lehce cukne (hlavně když se na to trochu víc šlápne). Když se plyn jen lechtá, tak to je neznatelné. Jsou tam dané podmínky, za kterých to je aktivní, někde by to tady mělo být k dohledání.