Byl jeden chlapec, říkejme mu třeba Igor. A ten Igor byl už od dětství úplný idiot. Ve škole ho nikdo neměl rád, neměl ani žádné kamarády. Ale nejvíce ho nesnášely učitelky. A jednoho dne, při výuce, mu jedna učitelka řekla, že je debil, naprostý idiot a nikdy z něj nic nebude. Igorova matka se rozčílila, vzala Igora z té školy a zapsala ho do jiné školy v jiném městě. Uplynulo 20 let a ta samá učitelka onemocněla se srdcem. Mohla jí pomoci jen operace, kterou mohl provést jen jediný kardiochirurg. Učitelka se dlouho rozhodovala, ale jelikož byla operace opravdu poslední možností, nakonec s operací provedenou tím doktorem souhlasila. Operace se naštěstí podařila a učitelka projevila přání, že by se chtěla se svým zachráncem setkat a poděkovat mu. Když vešel k ní do pokoje, podívala se na něj a nemohla vydat jedinou hlásku, jediné slovo. Její zrak matněl až najednou umřela. Kardiolog, lékař, se tomu divil. Otočil se a uviděl..Igora, který tam byl uklízečem. Ten debil vypojil kyslíkový přístroj, aby mohl zapojit vysavač.

 

Čtyři studenti se před zkouškou vydali na chatu na chlastačku. Samozřejmě přípravu na zkoušku podcenili. V pondělí ráno před zkouškou chtěli zachránit to, co se ještě dalo. Zavolali tedy profesorovi s omluvou, že u auta píchli kolo, mají defekt, a asi nestihnou zkoušku. Profesor, správný člověk, jim vyhověl a zkoušku o dva dny odložil. Studenti se na posunutý termín připravili vzorně. Profesor je rozsadil do 4 místností a rozdal jim zadání se dvěma otázkami. První, za 10 bodů, byla z učiva a byla jednoduchá. Druhá, za 90 bodů, zněla: Které kolo?

 

   

Jde takhle funkce a dojde k mostu. Jenže na mostě stojí derivace a říká: „Já tě nepustím, já jsem zlá derivace! Jestli se pokusíš projít, tak tě zderivuju!“

A funkce se zachcechtá: „Já se tě nebojím, já jsem e na x.“ A jde dál.

A derivace se na ni vrhne a zderivuje ji. S padoušským smíchem se uchechtne a praví: " Hahahá, ale já jsem parciální podle y!"

  

Dneska jsem otevřel 😄