Přejít na obsah

** Vtipy, vtipné obrázky, videa **

colins

Od colins
v Lampárna

 Sdílet

Doporučené příspěvky

panjawa Nováček

panjawa

Vloženo
Vloženo

Zákaznice: „Prosim vás, vejde se mi ta bedna do auta ?“
Prodavač: „No, to záleží na tom, jaký máte auto.“
Zákaznice: „Červený.“
Prodavač (obrací oči v sloup): „To máte štěstí, protože kdyby bylo modrý, tak se to tam nevejde.“

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky
Ondra16V

Ondra16V

Vloženo
Vloženo

SMS komunikace

1.12.
T. "Přezujeme pneumatiky?"

3.12. 
M. "Není potřeba, koukni ven.. "

4.12.
M. "Aha, uz je to potřeba"

6.12
M. "Ne, tak není potřeba.. "

7.12
M. "Je to potřeba"

7.12 o tři minuty později 
M. "Není to potřeba"

8.12

Stojíme u auta, na tátově oblíbeném místě Kladno, v tátově oblíbeném čase 6:15 ráno. 
Pan D se třpytí v montérkách půjčených z historického muzea a na nohách má rozpadlé tenisky. 
Vedle něj se vystavuji já, ve volnočasových džínách z akce 1+1, k nákupu žebrácí miska zdarma a v péřové o dvě čísla menší bundě propíchané od koček. 
Mezitím co se rozcvičujeme na práci, vychází soused v černém ležérním kabátě a tmavě hnědých mokasínech, které jsou tak naleštěné, že se v nich bohužel vidím a v ruce drží kožený kufřík.

"Trochu buranské" spražil ho hned po odchodu táta. 
Je to sympaťak.

Polovinou těla jsem zapadlá v kufru auta a připravuju pomůcky na výměnu pneumatik. Táta do éteru vypouští informaci o tom, že je ještě stále zachovalý, pěkný mazák a upravuje si ve zpětném zrcátku všechny tři vlasy. Vytahuje z kapsy děravou plenu, kdysi dávno moji, přikládá si ji na nos, nadechuje se a zatroubí na celé Kladno a polovinu Slovenska. 
"Tak, teď když už máme konečně klid, můžeme se na to vrhnout" mumlá ještě zabořený v pleně. Sousedi zavírají ventilačky. Dneska nás nic nezastaví.

Rozbaluju bedýnku s povinnou výbavou. Rok výroby už zežloutl a oddrolil se. Pokud tam někdy nějaký byl.
Táta diktuje :

"Takže hever? " 
Jezdím zmateně pohledem po jediném náčiním, které mám. Zdvihám pro jistotu tu největší věc, co jsem nahmatala, zavírám křečovitě oči a oznamuju "Tady"

"Klíč na kola" Pan D. mi podupává u hlavy. Ještě kousek a šlápne mi na krk. Jako motivace dobrý. 
Vím, jak vypadá klíč a vím jak vypadá kolo. Ale sakra, co je to klíč na kolo? 
Odhazuju šroubovák, růžový hadřík na leštění interiéru, dva balíčky vonících stromečků (vanilka), nějaký šroubek, nějaký druhý šroubek, pak kus trubky.... 
"To je ono" rozezní se po celé střední Evropě. Vysychá mi krev v tepnách, zvedám nad hlavu poslední věc, co jsem držela a tiše špitám "tohle? " 
Skrz mě projíždí laserový pohled pana D. a dělí mě podélně na dvě půlky. 
"Ano"
Pneumatiky už poznám.

Tak, pomůcky máme. Teď bych se šla ráda zabít...

Pan D. je opřený o zadek auta, tudíž je přední část ve vzduchu a praví : "nejdříve zajistíme auto... " 
Já jsem stále v podřepu a blbě čumím. Zeus vysílá své další blesky : "tak šůůp, jak Tě to učili v autoškole? " 
Jsem stále na zemi.... 
Pan D vráští své velké čelo a šťouchá do mě nohou, jak do mršiny.
"Haloooo, zajisti auto"
Aha, takže ono je to vážně na mě. 
Zvedám se, nasedám do auta a hluboce přemýšlím co tim kurva myslí.

"Nejdříve povolíme šrouby" zazní padesátá instrukce. 
Nasazuji nešťastný výraz. Padají první slzy. 
"Vem ten klíč na kola a dej ho na šroub" 
V dálce zahřmělo.

Beru kus trubky a rozjímám, na které straně se to vůbec drží. Usazuji na šroub a táhnu. Táhnu... Táhnu.... Už ale nechci táhnout.. Kromě zlomenýho nehtu a vyhloubenýho ramene se nic nezměnilo. 
Pan D. se škrábe pod třetí bradou a znechuceně odsekává 
"Nohy děvče, použij nohy.. "

Kopu do ty debilní pneumatiky z každé strany. Ze spoda zapírám klíč o nárt a malém si kolenem vyrážím čelist. 
"No nejde to prostě no."
Pan D. neztrácí hlavu, ale rád by ztratil tu mojí. 
"Zkus to spíš ze zhora... "

Hopsám na klíči a točím na něm trojitá salta. Povoluje až když na něm dělá holubičky pan D.

"Teď vložíme hever pod auto na vyznačenou část a zvedneme to" vyzývá mě satan.

Z celé téhle věty chápu dvě slova. Teď a auto. To nestačí.

Hladím se po vlasech, abych zkontrolovala, jestli jsem se nerozcuchala a doufám, že to co držím je hever. Klekám si k autu, naposledy se pomodlím a otáčím s tou kovovou věcí dokola, jakobych přesně věděla co dělám. Nevím.
Při desátém přetočení se pan D. shybá k mé spocené hlavě, až mu z toho praskají monterky ve šveh a bere mi to z ruky. V břiše mi poletují žiletky. 
Dává hever pod auto a do ucha mi chraplavým hlasem šeptá další rozkaz. 
"Dej hlavu na zem a najdi tu značku" 
Naskakuje mi husí kůže a opuchl mi jazyk. Skláním se a pokládám hlavu na zem. Mám trochu pocit, jako bych ji položila na špalek a čekala na spuštění gilotiny. Před očima se mi zjeví celý život. Jen ne ta značka..

Ležím na studené zemi a ucho mi přimrzá ke kostce. Co vlastně hledám? Šipku? Nápis? Souřadnice? Mapu? 
Ať přimrzám, jak přimrzám, vidím jen rezavý podvozek a rozpadlé tenisky z Tuzexu. Drkotajícíma zubama tesám do betonový kostky S.O.S a smutnýho smajlíka.

Netopýři se rozestupují a z druhé strany podvozku přistávají na zem dvě velké krvavé oči. Z uší mu jde pára a od pusy vychází zelený výpar, který taví kostky na kaši. 
"Ahoj tati"

Jeho výpad pravým ukazováčkem končí tři centimetry od mého, na mozek promrzlého čela. Nos mám připlácnutý na ukázáné místo a hledám znamení. Třeba kdyby na to místo praštil blesk nebo tam pukla země. Cokoliv. Prosím..

"Vidíš to? " zasýpe pan D. 
Zastavil se čas. 
"Ne.... " odpovídám s krápníky v očích 
"Podívej se pořádně " šlehne mě studený vítr do tváří. 
"A co hledám? " ptám se se sklopenýma ušima
"No tu značku" zaduní od naproti tak mocně, že asi slyším i ozvěnu.

Nakonec se vzdávám, dávám ruce vzhůru a vytahuju všechno z kapes. Víc nemám, tak kde je to? 
Pan D. obíhá auto tak rychle, že kolem nás vzniklo tornádo a klepe na podvozek. Na stupnici Richterovi stupnice tak šest.

Aha. Když na to místo fouknu a dvacetiletá špína mi vlítne do očí, tak se ukáže sotva milimetrová rýha, průměru papíru, velikosti bakterie.

"Tady to je, si snad slepá? " 
No ted už jo..

Nastavuji hever na "značku" a vyčerpaně otáčím kličkou. Auto s velkým skřehotem zvedá zadek ze země, podobně jako já z gauče. Auto je ve vzduchu.

*Puff*

Auto už není ve vzduchu a jede dolů. 
Pan D. běží světelnou rychlostí, chytá zadek auta a nesrozumitelně křičí... 
Něco jako "hjdksjfjdks blbečku fhdjekshfke ruční brzdu?"

"Hm?"

Točím kličkou tak rychle, že za chvilku vyletím jak helikoptéra a skáču na ruční brzdu. Tak tohle asi myslel tím "zajistit auto". Aha. Sakra. 
Zatímco táta si nalívá fridex do očí, točím kličkou a zvedám auto....

Tak. Tolik k moji spolupráci. Víc nechtěl a byla jsem odeslána na trestnou lavičku.

28.12.2018 email

"Ahoj tati, kdy se mění zimní pneumatiky na letní? "

Zatím bez odpovědi. Čekám..

  • Pozitivní 2
Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Zapojit se do konverzace

Nyní můžete odeslat příspěvek a zaregistrovat se později. Pokud máte účet, přihlaste se nyní a zveřejněte příspěvek pomocí svého účtu.

Návštěvník
Odpovědět na toto téma...

×   Vložili jste obsah s formátováním.   Odebrat formátování

  Je povoleno maximálně 75 smajlíků.

×   Z vašeho odkazu byl automaticky vytvořen náhled..   Odstranit náhled a nechat pouze odkaz

×   Předchozí vložený obsah byl obnoven.   Vyčistit editor

×   Nemůžete vložit obrázky přímo. Aktualizujte nebo vložte obrázky z URL.

×
 Sdílet
Přejít na výpis témat
×
×
  • Vytvořit nový...