Ja jsem pred dvama a pul lety, kdyz jsem se do toho na cas pustil fakt hodne, objednal jsem se k dietolozce, ktera prispiva na www.stob.cz. Prichazel jsem tam k ni se 102kg pri sve vaze 178cm. Poradila mi, jak fungovat, aniz bych prichazel o svalovou hmotu, ale sel dolu jen tuk. Hlidala me (nerekla mi vsak jez toto a toto, coz bylo na tom to kouzelne, ze mi rekla, nevidim duvod, proc se zbavovat cokolady, kdyz ji mate rad, ale nahradte ji 70% kakaovou atd.) jednou za 3 tydny tim, ze mi bodystatem merila veskere veci v tele, vytiskla do grafu s hodnotami a velmi me motivovala i svou uklidnujici psychickou mluvou. TO JE TAKE DOST, mozna podstata, psychika. Naucil jsem se tento jidelnicek, kamz patrilo mraky bilkovin, malo sacharidu, malo cukru (smakoun salaty, platky, sekana) tofu a takoveto veci, i kdy a jak pada hladina cukru v krvi, jak ji vyrovnat aniz bych si dal cokoladu, proste jsem si to zazil, stahl si zaludek, hodne cvicil, squashoval (to jsem jeste hral amaterskou ligu) a sem tam spinning a od srpna do dubna jsem se dostal na krasnych 84kg. Citil jsem se naprosto jinak, svezi, mene unaveny, akcni a hlavne "hrdy" na to, ze jsem to vydrzel. Nejhorsi me vsak cekalo, tuto vahu udrzet diky mym sklonum k nadvaze po mem biologickem otci (kdyz jsem ho videl naposledy, mel asi 136kg). Tuto vahu jsem si udrzel presne rok, pote se to pomalinku zacalo zvedat, ale ne tak, jako bych zhubl nejakou drastickou "debilni" dietou" ala tukozroutska polevka, ci prestani zrat uplne. JIST SE PROSTE MUSI, CIM VICEKRAT ZA DEN, TIM LEPE, JEN SE MUSI VEDET CO!!! Zvysovalo se to diky tomu, ze jsem koupil byt, delal kompletni rekonstrukci a nezbyval cas a sila na cviceni, v te dobe se zacalo ozyvat to rameno, coz mi to jeste vice komplikovalo a bralo totalne chut na neco vice, nez uvest byt do stavu obyvatelneho... No a od te doby do dnes mam jiz zase 102 kg, ale je to diky tomuto vsemu, verim, ze kdybych zustal alespon lehce u rezimu 5-6x denne po toskach jist, nestalo by se to!!! Pokud to nekdo docetl az sem, myslim ze to chape, nejak jsem se nechal unest pismenkami, sorry