Jelikož se to tu docela pěkně rozjelo, tak i já vám zde přispěji se svojí troškou do mlýna. Jakožto dítko druhé poloviny sedmdesátých let jsem s příchodem osmdesátých let začínal vnímat hudbu v okolí a to předevší díky svému otci, jež se s neskonalou radostí věnoval stavbě mnoha evolucí obřích reprobeden pro poslech stereofonních nahrávek svého kotoučového magnetofonu Tesla B 101.
Takže mé dětství provázely především songy předních československých interpretů krátkých hestovitých jmen (Gott, Korn, Zich, Čech), ale v neposlední řadě též, a to mi zajisté Bobík promine, songy Haničky Zagorové, které jsem si zvláště oblíbil a k nimž se i dnes rád vracím. Nutno ovšem znova připomenout, že to byly první větší pecky uvedených zpěváků z výše zmíněného počátku osmdesátých let.
Ve druhé polovině osmdesátých let, kdy nás doslova drtily pořady typu Bratislavská Lyra či Triangel, jsem se lehce přeorientoval na východněji žijící interprety a do mého srdce se začali probourávat umělci zvučných jmen, jako Miro Žbirka, Vašo Patejdl a Marika Gombitová, potažmo skupina Modus, později samozřejmě Jožo Ráž se skupinou Elán a Palo Habera se svým Teamem…
Pak přišla revoluce a s ní i jakýsi naprosto neřízený mišmaš interpretů, žánrů a stylů, člověk se v tom trošku ztrácel a popravdě, přišlo i jakési hektičtější žití a člověk to až tolik nevnímal. Přišla obrovská vlna zahraniční hudby, přišla k nám naplno taneční hudba a podobné proudy…
A dnes ? Kromě dechovky a vyloženě tvrdého metalu si libuju docela ve všem, ovšem co mě vyloženě potěší, je takový ten zlatý proud taneční hudby, rave, hip hop ve stylu PSH, z té taneční pak vysloveně Faithless, PvD, či známý komerční DJ styl.
Nicméně čím dál víc častěji se vracím k těm songům osmdesátých let, v podstatě i k těm zahraničním, kde se patrně snažím dohnat tu absenci poslechu v inkriminované době. Za všechny bych rád jmenoval například jména Eddie van Halen nebo Kenny Loggins.
Toť ve skratce prozatím asi vše...
