Zajimavej a dle meho nazoru z velke miry pravdivej clanek :
Radar trochu jinak
V posledních dnech čím dál častěji, a v posledních hodinách velmi často, vzhledem k návštěvě prezidenta Bushe v naší republice, se hovoří o amerických radarech. Padá velké množství argumentů pro i proti, na obou stranách je velmi široká škála od absolutních blábolů (např. tvrzení jednoho obyvatele Trokavce, že Američany tady nechce, protože znásilňují holky) až po vcelku rozumné, nikomu z nás se asi moc nezamlouvá, že na nás budou mířit ruské rakety. Občas je poněkud náročné se v této záplavě hesel a propagandy orientovat.
Domnívám se však, že zatím příliš není slyšet dle mého soudu nejdůležitější argument. Ten argument, že pokud jsme členové určitého vojenského paktu, že pokud máme to štěstí a jsme spojenci nejsilnější země světa, nemůžeme prostě jen sedět s rukama složenýma v klíně a říkat: "Postarejte se o naši bezpečnost, ale hlavně od nás nic nechtějte." Kolektivní bezpečnost (ať už na bázi bilaterární či na úrovni NATO, což je jistě lepší) totiž znamená nejen to, že jsme kolektivně pod nějakou "vyšší" obranou, ale že tuto obranu si musíme kolektivně vytvořit a že na jejím tvoření se prostě musíme podílet všichni. Tedy i my bychom měli nést určitou část nepříjemného břemene, vytvořeného za účelem možnosti klidného spánku pro nás všechny.
Bohužel typicky český postoj je poněkud jiný, jak už jsem naznačil výše. "Hurá, radar, který nás
(nebo naše spojence) může ochránit před útokem je super, postavme ho někde v Polsku, na Slovensku nebo v Maďarsku! Cože? Tady u nás? Ani nápad!"
Uvědomme si prosím, že takovýto postoj (dlouhodobější) nás může za našimi hranicemi přinejlepším postavit do světla nespolehlivých sobců, v tom horším případě do světla pitomců, kteří si nezaslouží být součástí společného bezpečnostního projektu.
To je podle mě hlavní důvod, proč bychom měli říci ANO RADARŮM.