reverson

Zdravím.Určitě někdo z Vas měnil zadní světla u OII za faceliftované. Uvažuji také o výměně. Jak je naročná demontaž? Jde to jen z toho otvoru z kufuru ktrý slouží na výměnu žárovek? Co vše musím odpojit atd.Co věe bych měl vědět? Předem děkuji za případné odpovědi.

VAG BoBo mozna mas pravdu ,koukal jsme a levá přední je nějaká meká.Prosimte nevim jestli to mám v knížce na kolk by se to melo foukat? OCt II rozměr pneu - 205/65/R15

Ještě jedna věc at nezkládám zas nové téma. Když mám puštěný vydechy tak z prostředního blíže k řidiči,to fouká mene než u všech ostatních. Cim by to mohlo být? Předem díky.

Zdravím když pustím volant,tak auto jede zlehka na levou stranu. Geometrie ?

fiser Tak on nepíše že jezdí v Audi nebo v bmw ,ale v Ibize. No nečte se to moc hezky.Jeidné co mě dooprvady vadí je to,že jich jezdí mraky.Clovek si ji musí trochu upravit,aby se odlišil..

Ano odtud to mám. A co zdroj? neorzumim.

Možná jste cestou do Prahe vole na míting, kde se měla vymanažovat zefektivněná komunikační strategie k novým leštěným prdům, postřehli, že vaše stříbrná Škoda Octavia TDI blackfont nejen že není nejrychlejší, ale už také ani nejnovější výstřik z automobilky, která má ve znaku okřídlený šíp a dubové ratolesti. Ano, správně, řeč bude o Škodě Octavia II 1.9 TDI s černým íčkem, poslední hustokára z Boleslavi a sen českých rodin. Octavii ve variantě sedan s motorem TDI 1.9PD jsem si půjčil skoro novou (na tachometru 9.000km) a ujel s ní asi 1.500km s průměrnou spotřebou 6,5 litru zkapalěného dehtu. Dojmy? Motor Motor byl pro mě relativně největším zklamáním. Dynamika jízdy by ušla, je zhruba srovnatelná s minulým chrochtomotorem stejné kategorie. Motor dobře táhne od nějakých 1.500 otáček, ve 3.000 rpm výrazně uvadá a práce v oblasti 3.500-4.500 rpm už představuje jen torturu těžkopádného naftového agregátu, bez odpovídajícího projevu v dynamice jízdy. Co mě však konsternovalo, je neskutečný kravál deroucí se dovnitř. Od 2.500 otáček jde o nekultivovaný burácivý řev, který vysloveně obtěžuje. Protože jsem v poslední době také něco ujel s Audi A4 s podobným motorem, musím konstatovat, že v tomhle autě musí být něco špatně, protože analogická A4 jezdila celkem potichu. Nevím, jaké emoce v kom tento rachot vyvolává, ale jediný přijatelný jízdní mód je rozjet ten krám na nějakých 110km/h a držet konstantní otáčky. Při takovém způsobu užití je hluk dieselu ještě přijatelný. Zřejmě je sám systém Pumpe-Duese zdrojem nadměrného hluku, protože již první TDI byla poměrně hlučná, ale tohle je vážně hardcore. Srovnal bych to se Škodou 120 blahé paměti. Podvozek V případě podvozku je zde patrný jasný a neoddiskutovatelný pokrok. Kdo byl konfrontován s „tancem svatého Víta“ starší octavie projevujícího se kolem 160km/h na dálnici s minimálními vyjetými kolejemi, tedy v podstatě všude, bude z klidného a stabilního chování nové Octavie nadšen. Minulý model nebyl co do podvozku úplně špatný, ale tohle je úplně něco jiného. Díky suverénnímu chování na silnici vyvolává auto dojem, že „se mu dá věřit“, i před pochybný pohonný agregát. Brzdy Další slabina Škody Octavia ŽenTOUR byla odstraněna. Jak jsem konstatoval už několikrát, minulý model se vyznačoval měkkými a rychle se opotřebovávajícími brzdami nepostačujícími na jeho hmotnost a dynamiku. Zde to bylo bez problému. Uvidíme, co udělá s brzdovou soustavou opotřebení, až se kotoučům trochu zkřiví úsměv, ale jinak i zde je patrný pozitivní posun. Karosérie Škoda Octavia II je na rozdíl od předchůdkyně čtyřmístná. Cestující na zadních sedadlech mohou cestovat v relativním komfortu, pokud nejsou vyšší než metr osmdesát. Vnitřek je průměrný. Jako pozitivum je nutno brát palubní desku ála Golf, která nahradila útrpnou plastovou bednu z prvního modelu, a nové sedačky, které představují ideální kompromis mezi pohodlím a držením těla. Jako negativum pak skutečnost, že plastové výplně dvěří a středový panel zabírají zbytečně moc místa svou mohutností. Středový panel tlačí do holeně pravé nohy. Z auta je mizerně vidět, zadní okno je spíše pro okrasu a boční okénka jsou malá. Při couvání je nutno vycházet z reality, která se odráží ve dvou atypicky tvarovaných kosoúhlých zrcátkách, která jsou příliš nízká a je v nich vidět prd. Pokud jde o design, i zde byly korigovány zásadní nedostatky ŽenTOURu, především nepoměr mezi nízkým předkem a nakynulým zadkem, nepoměr mezi malým rozvorem a velkou délkou nebo podivná zadní partie, kdy bylo vidět „pod auto“. Součinitel paskvilovitosti nyní klesl z hodnot blízkých nekonečnu na úroveň tolerovatelnou skalním divákem pořadů se sourozeni Gondíkovými a kdyby nebylo tak zřejmé inspirace Volvem, býval by mohl klesnout ještě dál. Některé detaily jsou nečekaně pěkné a také dobře dílensky zpracované – například 3-D přechod kapoty do blatníku, podobný stejnému řešení u Peugeota 307, kde se ovšem francouzskému výrobci povedlo realizovat jen za cenu širší spáry. Výsledek práce německých designérů je sice v konečném souhrnu zajímavý, ale brzo se okouká. Postrádá nápad, který by chytil u srdce, nebo jednotnou myšlenku, která by umožňovala vůz někam začlenit na první pohled (třeba jako nový passat a zanedlouho uvedenou jettu). Za sporná považuji zadní kola vpadlá do blatníků (pomsta předchozímu modelu, kde zadní kola z blatníků komicky trčela ven) a kulaté rohy bočních oken, přidávající už takhle robustní karosérii ještě dále na robustnosti a vyvolávající dojem veliké barevné škatule. Nevím, jak dalece tohle případnému zákazníkovi bude vadit, protože jak už slogan „simply clever“ napovídá, Škoda se nekupuje srdcem, ale peněženkou, případně ze zvyku nebo z nedostatku fantazie. Ovládací prvky Rozhodl jsem se ovladačům věnovat separátní kapitolu, protože v oficiálních testech bývají opomíjeny. Povznesu se na obvyklou větu ze Světa motorů „volant dobře padne do ruky“, protože to je v dnešní době snad samozřejmost. Rozpaky ve mně vyvolal ovladač blinkrů. Klade totiž malý odpor a když jste ho nuceni vrátit do původní pozice rukou, překlopí se ještě dále. V praxi to vypadá tak, že blikáte střídavě doprava a doleva, což ještě podporuje činnost doběhu spínače. Další hrozná věc je plynový pedál od firmy Hella. Má malý zdvih a tím také malou citlivost. Je řešen jako stojací a jedná se o skutečný low-cost produkt. Dílenské zpracování Dílenské zpracování je určitě nadprůměrné kvality, ale přesto jsem narazil na několik alarmujících detailů. Do pravého světlometu zatékalo. Přístrojová deska vibrovala. Asi tím není vinna sama armatura, ale nadměrně vibrující chrochták vpředu, protože i sebelepší a sebelépe spasované plasty mají někde své meze. S dveřmi se musí mlátit jako u starých stodvacítek – asi jsou dvojitá těsnění kolem dveří moc tvrdá. Pedál spojky měl mírně nepravidelný záběr. Skutečná zábava však nastala, když jsme píchli kolo najetím na kus plechu, ve kterém byl hřebík. Jali jsme se vyprostit z kufru rezervu, a to, co jsem tam našel coby klíč na kola, snad ani nebylo simply clever, to byl prostě šmejd. Byl to kus duralové trubky, na konci zkalibrovaný do tvaru matice a ohnutý. Byl jsem na pochybách, zda tento svého druhu nástroj bude použitelný k uvolnění šroubů utahovaných na nějakých 100Nm, ale nakonec to vydržel. Celkový dojem Po technické stránce je veskrze pozitivní, až na motor. Pro příznivce dehtu jednoznačně doporučuji červené íčko. Octavia II není auto, které bych si koupil, protože je tak obyčejné, až to není hezké. Také to není auto, do kterého bych se zdráhal sednout, působí dojmem určité robustnosti a výdrže, svoji práci tedy vykoná. Některé detaily jsou tak moc simply clever, až je na to na hranici solidnosti. Přesto si tento vehikl najde hodně zákazníků, protože nabízí techniku soudobé úrovně, je v něm hodně místa a oslovovat bude asi především příznivce dieselových motorů. Poslední poznámka směřuje k tématu „volba motorizace“. Když porovnám Octavii II 1.9 blackfont s mojí Cordobou 1.4-16V, dojdu k závěru, že stran jízdních vlastností jsou auta srovnatelná. Cordoba málokdy spolkne více než 6l benzínu, Octavia II sežrala 6.5 litru stejně drahé nafty. Na rozdíl od Octavie se vozím s příjemnou i když rozhodně ne oslňující dynamikou tichého benzínového motoru a ptám se, proč majitelé Octavií také nenajdou v typové řadě adekvátní moderní benzínový motor. Octavia II 1.4-16V musí být naprosto stresující stroj, o jehož neradostné dynamice vypovídá udávané zrychlení z 0 na 100km/h za nekonečných 15.5 sekundy, což je přesně stejný údaj, jakého dosahovaly favority prvních verzí, o jejichž lenosti bylo napsáno mnohé. V šestnáctistovce najdeme – eufemisticky řečeno – osvědčený osmiventilový čtyřválec, který VW úspěšně prodává zhruba třicátý rok a jehož spotřeba i dynamika jsou přímo úměrné době vzniku (původně se začal dávat do aut o tři metráky lehčích). Octavia 2.0FSI je sice fajn, ale má charakter high-end modelu, a to včetně high-end ceny. Kam se poděl motor 1.8 nebo 1.8T? Jednak by neměl o tolik vyšší spotřebu než TDI, a pak by se dalo reálně počítat s levnější pojistkou, servisem, delšími intervaly výměny levnějšího oleje a ohledně TCO by se dieselu byl schopen vyrovnat. Představoval by zajímavou alternativu pro ty z nás, kteří dieselová rachtadla nemusí.