Hlavní panel

S odstupem téměř dvou týdnů nám myslím pomalu nazrál čas náš 1.sraz vozů Škoda Yeti tak trochu zhodnotit, pochválit, vyzdvihnout, pokárat, popřemýšlet. No myslím si troufale sám za sebe – povedlo se to Sic ne všechno vyšlo úplně tak jak mělo, ale dobré to bylo napoprvé. Je trochu škoda, že jsme se drželi při zemi a nezkusili sraz naplánovat až do neděle, ale chybami se člověk učí. Trocha statistiky: postupně o sraz projevilo zájem 28 majitelů Yetiho, jeden kolega ze Slovenska a jeden majitel Oktávie. Pak 5 kolegů zrušilo svou účast z různých povětšinou pracovních důvodů. Na exkurzi do Kvasin tak bylo přihlášeno 23 posádek. Na místo srazu před závodem nedorazila 3 auta, takže nás bylo 20 a objednanou kapacitu prohlídky jsme naštěstí naplnili a z toho jsem měl největší strach. Náš průvodce pan Čtvrtečka se zhostil své úlohy velmi dobře a tímto mu děkuji za velmi zajímavé průvodní slovo a spoustu perliček z historie i současnosti Kvasinského závodu. Prohlídka první skupiny se poněkud protáhla (už jsme si mysleli, že jim oblékli montérky a vyrábějí si svého Yetiho svépomocí) a tak druhá parta vyšla vstříc novým poznatkům takřka s ¾ hodinovým zpožděním, takže místo těsně po osmé jsme nakonec vyráželi do České Skalice až po čtvrt na deset. Bohužel ale jen někteří, protože někdo se zalekl chladné noci, někteří měli na sobotu jiné povinnosti, jiní přihlášení na sraz pojali jen jako možnost podívat se do výroby do Kvasin. Cestou jsme potkali strašidelný konvoj bludiček na in-linech a myslím v pohodě ač pozdě jsme dorazili do kempu ATC Rozkoš. V kempu proběhla registrace na recepci a ….. pak nastal trochu zmatek, my našli svou chatu téměř ihned a já chtěl začít chystat společný oheň, židličky, lavice a tak, protože u naší chaty L32 se všichni měli sejít, teda jsem si to myslel … jenže když sem viděl jak po kempu křížem krážem jezdí jeden Yeti za druhým tak mi začalo být jasné, že se u ohně asi všichni nesejdeme. Navíc se dohrával hokej našich se Slováky a tak jsem předpokládal, že z první skupiny bude nějaká část sedět u TV v hospůdce a pak k nám dorazí. To jsem ještě nevěděl, že do kempu z ní přijela jen 4 auta a celkem je nás tak jen 12. Kousek od nás ale měl Milan13 s rodinkou už roztopené ohniště tak jsme se operativně přesunuli k nim a rozbili tam základní tábor. Pak jsem se chvíli s blikačkou pokoušel zastavit zběsile křížem krážem projíždějící Yeti různých barev, ale nikdo nereagoval a přejet se nenechám. Takže se nás u ohně sešlo dohromady asi deset a marně jsme vyhlíželi kdy dorazí další. Pak k nám bohužel dorazila pouze zvěst o jakési roztopené udírně a že se prý od ní prostě vůbec ani náhodou odejít nemůže, no myslím si své a nebudu do toho rejpat. Pořešili jsme tak v užším uskupení naše radosti i starosti s Yetíkama a kolem půl druhé jsem ulil oheň a hajdy na kutě. Sobotní ráno jsme využili k obhlídce kempu, k snídani u velmi dobře vybavených kiosků kde jsem se dozvěděl, že nás celý večer vyhlíželi kdy už jako přijedem a pak v rozumnou desátou proběhlo skupinové focení pod odborným vedením Jitepa na liduprázdné travnaté pláži a po vyřízení formalit na recepci následovala spanilá jízda do Dobřan přes Nové město nad Metují. V Novém městě mají náměstí krásné, točenou zmrzku výbornou a ještě nám k tomu z okna vyhrávala hudba, slunce svítilo, no lepší počasí jsme si nemohli přát zvlášť po těch chumelenicích ze začátku týdne. Po chvilce kochání jsme se vydali na trať AMK Dobřany. V Dobřanech jsem jako zaváděčka trochu zakufroval při příjezdu, přejel jsem odbočku protože na autocross jsme tam jezdili přes trávu přímo do depa a tak při otáčení nastal první menší kix a to když CZMaario přehlédl díru v příkopu a dal Yetimu ochutnat trochu trávy. Na trati AMK Dobřany nás už očekávali pořadatelé a po menší instruktáži jsme si za symbolický poplatek mohli zkusit jak se Yeti popere s terénem, někteří se tratě zalekli, ale ti kteří mají rádi adrenalin se na trať vrhli opravdu s vervou a prášilo se a kamení létalo o 107. Následoval bohužel druhý kix když se nám Xalienxka trochu propadla tribunou a pohmoždila si nožku, doufám, že už to nebolí a modřiny zmizely. Když byli Yeťáci dostatečně uprášení tak jsme se z Dobřan vydali na druhý díl spanilé jízdy do Dobrušky, kde jsme měli domluvený pozdní oběd na náměstí v restauraci U Zelingerů, před nimi teda smekám až na zem, sympatický číšník nás přišel uvítat až ven a ještě v životě jsem neviděl tak klidnou a přesto úžasně rychlou obsluhu, vždyť jsme tam přišli po půl třetí a ve čtvrt na čtyři jsme byli všichni najedení !!! Jídlo bylo vynikající a myslím si, že to byla vydařená a důstojná tečka za naším veskrze vydařeným srazem. Takže na závěr si myslím, že se to docela povedlo, snad příště bude větší účast a lepší organizace, děkuji všem kdo s organizací pomohli, děkuji všem kdo se zůčastnili třeba jen části naplánovaných aktivit a díky všem za milá slova a myslím trochu přehnanou chválu, když něco člověka baví tak to jde samo a zas tak složité zorganizovat to opravdu nebylo. Ještě jednou díky všem kdo jste přijeli a už se těším na další akci, padlo tam pár návrhů tak uvidíme kdo se toho ujme.

žralok to číslo co jsi mi dal je krááátký