Dodavatelé Škoda Auto

[inya]

tydle vyfikundace s formama jsou běžné. A teď si představ, že máš na starosti nějakej výrobek zavádět do výroby a automobilka chce během průběhu třeba půl roku postupně udělat klidně 10-15 změn ve výkresu! To by tě z toho pak jeblo, co kolem toho máš za pakárnu. Nemluvě o tom, že se potýkáš i bez toho se slušnejma těžkostma. No a pak si to vynásob krát x, protože máš na starosti hnedle třeba deset takovejch projektů najednou, do toho musíš dodávat podklady obchodníkům pro poptávané díly a řešit ještě problémy a průsery u sériových dílů a další různé radosti. No a proč firma nezaměstná víc lidí na tuhle práci? No přeci proto, že přemejšlí nad tím, jak počet lidí snížit , protože chce někde ušetřit.

Tohle si dokážu představit a i pochopit - obchod přenechávám jiným, já bych na to neměl nervy.

Pak si ještě vzpomínám na jednu formu na čudly do budíků, kterou jsme upravovali pro VDO - taky se to dost protahovalo, pořád se jim něco nezdálo.

Teď už formy nekreslím, ale pro automobilovej průmysl toho děláme taky bych řekl dost. Jestli někdo z vás zná firmu Snoeks nebo Tansport Technik Delft - ty se specializujou na úpravy dodávek. Taky se někdy divím, co zkousnou za výrobky, co odchází z dílny... (...ale jen zcela vyjímečně... )

[Tesna]

Tohle si dokážu představit a i pochopit - obchod přenechávám jiným, já bych na to neměl nervy.

Právě ten obchod je na tom to nejzábavnější ... tam to máš všechno z první ruky

Aspoň já jako totální netechnik, v tomto případě "bohužel" jazykově zdatný , jsem tak řešil nejen obchodní a projektové věci, ale i všechny technické a konstrukční jednání, problematiku CAD modelů, postupy lisování, měření, prvotní dodávky i fyzické přejímky včetně lisování na místě, protože jsem vyfasoval skoro samé německé projekty.

Za 7 let podobné práce jsem se naučil tolik věcí, co někteří s bídou za celou kariéru. Fakt je ale ten, že dlouho se to dělat nedá, protože člověk (reprezentujíce celou firmu) je v podstatě pořád v termínovém (vůči odběrateli) a finančním (vůči zaměstanvateli) průseru.

Je taky fakt, že na začátku mi hrozba zastavení výroby toho či onoho typu nedala spát, ke konci jsem to bral jako zcela normální jev. To, že kolikrát ještě v sobotu ráno nikdo nevěděl, kde se odlisují díly třeba z 20nástrojů, které měli být v pondělí v 6 ráno v Německu na lince, mi už adrenalin téměř vůbec nezvedalo.