** Vtipy, vtipné obrázky, videa **

[zabiak]

http://de.fishki.net/picsw/122007/29/myaso/4/4.swf

[rtg61]

USB flash po vietnamsku

Mám kamaráda. Kamarád měl peníze (ale ne zas tak moc). Kamarád chtěl gigovou klíčenku. Kamarád neposlouchal "má slova varovná". Šel do vietnamské tržnice. Přišel, viděl, koupil. Přišel domů a zasunul. PC nic. Zavolal mi o pomoc. Přišel jsem, viděl jsem, rozebral jsem. Prosím kamaráda (poté, co se probral) o digiťák. Fotím, dělím se s vámi o zážitek.

Měl jsem kamaráda. Kamarád nemá peníze. Nemá ani gigovou klíčenku. Může vám ale poradit, kde se tato věc dá za 400 Kč koupit...

to je masox!!!!!!

[Luďa]

.

Editováno: 1. Únor 2008, autor: Luďa

[Luďa]

Zajímavej způsob jak zíslat teleonní číslo od slčny. :-D

[P2M]

Dělají se tu nějaký rekonstrukce u nás v kancelářích a dneska jedna parta zedníků dorazila touhle hustotou...pominu fakt, že průjezd skoro minuli, vůbec to nebrzdí

Původně to byla 405 1.6...

[Matys06]

Trochu Urbana.

[baurak]

Ztroskotají na ostrově Američan, Rus a Slovák.

Po pěti dnech u mají šílený hlad.

Američan se naštve, uřeže si ruku a uvaří ji v kotlu.

Všichni se nají.

Zase je 5 dní klid.

Po 5 dnech opět šílený hlad.

Rus se naštve, uřeže si nohu a uvaří ji v kotlu.

Všichni se nají a zase je 5 dní klid.

Po 5 dnech opět šílený hlad.

Američan a Rus se podívají na Slováka...

Ten se postaví nad kotel, začne si honit péro a říká:

Masa u bylo dost, dneska budou halušky !!!

[Luďa]

Nová pravidla silničního provozu:

1. objevi-li se na semaforu cervena, musi na ni velkou rychlosti projet jeste 3 vozy, ktere maji v krizovatce absolutni prednost pred temi, kteri jedou uz na zelenou.

2. dojede-li nekolik aut prekazku ci odstavene vozidlo, jako prvni zacne predjizdet ten zadni.

3. pri prejizdeni z pruhu do pruhu je zakazano pouzivat smerova svetla.

4. 2 jizdni pruhy ve stejnem smeru byly zrizeny proto, aby mohly kamiony jezdit vedle sebe.

5. pro motocyklisty neplati zadna omezeni rychlosti.

6. pro cyklisty a motocyklisty neplati jizdni pruhy ani pravidla pro odbocovani, jedinym kriteriem je to, kam se s odrenyma usima vejde.

7. dodavka skladajici naklad smi zastavit kdekoli, na jakkoli dlouhou dobu, cim vice jinych aut zablokuje, tim lepe.

8. ve meste je prisne zakazano jezdit mene, nez 60 km/h, mimo mesto pod 100 km/h, na dalnici pod 130 km/h.

9.pravidlo 8. smim porusit pouze mimo obec na rovne silnici se zakazem predjizdeni, v takovem pripade musim jet 55 km/h a mit na hlave klobouk.

10. pokud automobil na dalnici predjizdi v levem pruhu rychlosti 145 km/h kolonu kamionu v pruhu pravem, nejblizsi ridic nasledujiciho automobilu musi zrychlit, prilepit se 30 cm za nej, blikat, troubit a kricet neslusne nadavky.

11. nemohu-li predjet automobil vlevo, jsem povinen predjet ho vpravo a nesmim pri tom blikat.

12. na ulici v obci parkuji zasadne tak, aby pro jizdu ostatnich nezbylo dostatecne misto a v takovem rozestupu od sousedniho stojiciho automobilu, aby se mezi nas jine auto uz neveslo. Cim vice pri parkovani ztizim vyhled do krizovatky, tim lepe.

13. davani prednosti v jizde / neohrozeni ucastnika s.p. zname z drivejsich pravidel chapeme tak, ze tomu, komu davame prednost v jizde naznacime, ze zpomalime a pak na posledni chvili pred nej vjedeme, abychom pecovali o jeho bdelost a rychle reakce.

14. pokud predjizdime v protismeru a jede proti nam automobil, vystraznymi svetly mu dame najevo, aby se klidil do prikopu

15. Cykliste jsou povinni jet nejmene 3 vedle sebe

16. Cyklista smi odbocovat doleva pouze tesne red kapotou automobilu nic netusiciho ridice

17. Ridic drazsiho vozu musi za kazdou cenu predjet ridice vozu levnejsiho

18. Ridic levnejsiho vozu si to nesmi nechat libit, i kdyby se mu ta jeho popelnice mela na miste rozsypat.

19. Pokud ridic pred nami jede podle starych pravidel, jsme povinni mu sproste nadavat

20. Na krizovatce neodbocuji doleva az pote, co dam prednost protijedoucim vozidlum, nybrz predtim.

21. Predjizdi se zasadne pres plnou, pres dve nebo pres zebru.

22. Jezdce na kolech je treba vytlacit ze silnice.

23. Jezdce s LPG je treba vytlacit ze silnice.

24. Kdyz vidim cyklistu bez svetel, sejmu ho.

25. Kdyz vidim cyklistu se svetlem, sejmu ho a ukradnu mu svetlo.

26. Nejlepsi masaz mozku je celnim narazem do protijedouci Tatry.

27. Kdyz se tvori kolona tak zasadne predjizdej a snaz se vecpat do volneho mista. Ridici ostatnich vozidel totiz schvalne drzi misto pro takove talenty a ne proto, aby meli bezpecnostni odstup.

28. Mlhova svetla jsou proto mlhova,aby se s nimi svitilo porad.

29. Korektor potkavacich svetel je v aute proto,aby se nepouzival - zejmena u nalozenych kombiku.

30. Pokud mam male auticko a chci zaparkovat, najdu 2 volna mista vedle sebe a zaparkuji uprostred.

[Luďa]

Návod, jak se stát nezaměstnaným

Byl jsem ředitelem jednoho velkého koncernového podniku. Kávu mi vařila sličná sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 613. Jednou za mnou přišli, abych zaplatil 5000 Kčs na pohřeb člena ÚV KSČ. Řekl jsem, že za 5000 Kčs pohřbím celý ÚV sám.

Od té doby jsem pracoval jako ředitel malého podniku. Kávu mi vařila stará sekretářka, do práce jsem jezdil Tatrou 603. Jednou mi vyčetli, že jsem nebyl na poslední schůzi KSČ. Řekl jsem, že kdybych věděl, že je opravdu poslední, přišel bych i s transparentem.

Od té doby jsem dělal mistra. Do práce jsem jezdil vlastním autem, kávu jsem si dělal sám. Na zdi jsem měl obraz Husáka a Lollobrigidy. Řekli mi, abych tu kurvu sundal. Sundal jsem ho a od té doby jsem pracoval ve výkopu.

Do práce jsem jezdil na kole a kávu si nosil v termosce. Když jsem kopal, přišli za mnou, abych si uklidil kolo, že pojede sovětská delegace. Řekl jsem, že kolo mám zamčené a pojištěné.

A od té doby jsem nezaměstnaný.

[colins]

reklama

:)

Editováno: 9. Únor 2008, autor: colins

[zabiak]

V německu mají novej komics. Ten vychází i u nás :

[Alf]

E U T A N Á Z I A

Včera večer sme s mojou ženou viedli trochu hlbší rozhovor o rôznych

životných situáciách. Prišla reč na eutanáziu. K tejto citlivej téme o voľbemedzi

životom a smrťou som poznamenal : Nechcem aby si ma nechala žiť v takom stave, kde by som bol závislý

na prístrojoch a živený tekutou stravou z nejakej fľaši. Keby si ma niekedy takto

videla, vypni tie mašiny čo ma držia nažive. Ona vstala, vypla telku, počítač aj

chladničku a vyliala mi pivo do záchoda - no nie je piča!??

[zabiak]

Autokamasutra http://kukaj.php5.sk/obrazky/karasutra/

[domino666]

Autokamasutra http://kukaj.php5.sk/obrazky/karasutra/

dost dobre

[Luďa]

Přijdou dva v podroušeném stavu do hospody a hned na pana vrchního:

"Pane vrchní, může být malý černý pes s bílým obojkem?" - "Může."

"Tak nám doneste dva, radši tři rumy,jeden pro vás."

"A může být střední černý pes s bílým obojkem?" - "Může." - "Tak další tři rumy."

"A pane vrchní, může být, tak jako já, veliký černý pes s bílým obojkem?" - "Nemůže!"

"Vidíš, já jsem Ti říkal, že jsme přejeli faráře!"

Je ti smutno?

Nikdo tě nechce?

Nikdo tě nemá rád?

Nikdo tě ani nepolíbí?

Nikdo tě nepohladí?

Chceš pochovat?

Tak nám zavolej! My tě pochováme.

Tvůj pohřební ústav.

[Luďa]

JZD:

Kohout, pes a vůl přijdou k předsedovi JZD s výpovědí.

"Ale, ale proč vlastně chcete odejít?" ptá se předseda.

Kohout povídá: ”kokrhám už ve tři hodiny a lidi přijdou do práce stejně až v jedenáct. Koho by taková práce bavila?”

Pes povídá: “Já tady přes noc hlídám a lidi si klidně kradou ve dne. Koho by taková práce bavila?”

A vůl povídá: “Podívej, předsedo, když jsi tady ty, tak já už tu přece být nemusím.”

[Dakie]

Taky dobrej ))))) .....

#

# Čtyřicetiletá žena utrpí srdeční záchvat.

# Na operačním stole spatří Boha a ptá se ho, jestli přežije.

# Bůh jí odpoví, že bude žít ještě dalších 40 let.

# Když se zotaví, rozhodne se využít toho, že je ještě v nemocnici nechá

# liposukcí odstranit přebytečný tuk, vycpat silikonem prsa a rty, narovnat

# nos, zmenšit zadek, odstranit vrásky a další plastické úpravy, aby

omládla.

# Rozhodla se, že těch dalších 40 let života, prožije jako"fešanda". Když po

# poslední operaci vychází z nemocnice, srazí ji na přechodu sanitka a je po

# ní. Znovu se ocitne tváří v tvář Bohu a

# spustí: "Ty lumpe ! Copak jsi mi neslíbil, že budu žít ještě dalších 40

# let?!?" A Bůh odpoví: " Ty krávo, ale to ti teda přísahám, že jsem tě fakt

# nepoznal!!!"

[Cary_mary_fuck]

Hesla dne

Nikdy neříkej, že něco nejde, protože se vždycky najde nějaký blbec, který neví, že to nejde a udělá to.

Rozdělovat restauraci na kuřáckou a nekuřáckou je stejné jako rozdělovat bazén na „smí se močit“ a „nesmí se močit“.

Chovej se k lidem tak jak bys chtěl, aby se ty kurvy chovaly k tobě

Úsměv je druhá nejlepší věc, kterou může svými ústy žena udělat.

Vykouřená cigareta zkracuje život o 2 minuty.

Vypitá flaška rumu zkracuje život o 4 minuty.

Pracovní den zkracuje život o 8 hodin.

Umění žít spočívá v tom, umět se včas rozhodnout na co se nejdřív vysrat.

Editováno: 28. Únor 2008, autor: Cary_mary_fuck

[Cary_mary_fuck]

Muž odejde do práce a žena si přivede domů milence. Její malý

syn přijde

neočekávaně domů, uvidí milence s matkou a tak se schová do skříně a

sleduje.

V tom přijde domů i manžel. Žena vyskočí a aniž by si všimla

ve skříni svého

syna ukryje svého milence do téže skříně.

V tom se chlapeček ozve: -"Je tady tma, co?"

Muž odpoví: -"To teda je."

Chlapeček: -"Mám u sebe baseballový míček."

Muž: -"To je fakt bezva."

Chlapeček: -"Nechceš ho koupit?"

Muž: -"Ne dík!"

Chlapeček: -"Venku je můj otec."

Muž: -"Tak za kolik?"

Chlapeček: -"250 dolarů."

Za pár dní se situace opakuje.

Chlapeček: -"Je tady tma,co?"

Muž: -"To teda je."

Chlapeček: -"Mám tady baseballovou rukavici."

Muž který už ví oč jde se ptá: -"Tak za kolik?"

Chlapeček: -"750 dolarů."

Pár dní nato otec povídá svému synovi: -"Popadni svou baseballovou

rukavici,pojď ven a zachytáme si."

Chlapeček na to: -"Nemůžu, prodal jsem míček i rukavici."

Otec udiveně: -"A za kolik jsi to prodal?"

Chlapeček: -"Za 1000 dolarů."

Otec: -"To je příšerné, jak můžeš brát své kamarády takhle

na hůl. To je

mnohonásobně vic, než to stojí. Půjdeš do kostela a vyzpovídáš se!"

Když přijdou do kostela, vstrčí otec svého synka do zpovědnice

a zavře

dveře.

Chlapeček: -"Je tady tma,co?"

Kněz: -"Kurva nezačínej s tím zase."

[misom]

Dělají se tu nějaký rekonstrukce u nás v kancelářích a dneska jedna parta zedníků dorazila touhle hustotou...pominu fakt, že průjezd skoro minuli, vůbec to nebrzdí

Původně to byla 405 1.6...

Toto bolo povodne pri natacani TAXI 0tej casti. ale pre zle jazdne vlastnosti natocili radsej TAXI1.

[misom]

Nechtěl bych je potkat na silnici.

Ale na moju fabku by aj tak nemal

[Luďa]

Plán prvorepublikové D1

[Luďa]

Kde se stala chyba?

[Luďa]

Jak sem se učil lyžovat:

24. 12. - Štedrý den

Konečně se vydařily vánoce na sněhu. Pajdám se městem s neprotaženými chodníky s malým balíčkem v ruce a premýšlím, jestli silničári čekají na to, až jim Ježíšek nadělí škváru, a nebo jestli jsou z těch oslav už tak v lihu, že se nedokáží vydrápat za volanty svých vozů. Konečně odemykám vchodové dveře domu, kde bydlí má milá. Doufám, že se jí ta kabelka bude líbit, za ty prachy. Výtah nejede, a tak musím své pomlácené tělo (ano, opravdu to venku klouže) vynést do čtvrtého patra pěšky.

"Ahoj.. hhhh... milá... hhh... čku," pronáším udýchaně a rozvazuji si ledem obalené tkaničky promočených bot: "To je pro tebe... hhh... rozbal si to až večer". "Né, já ti to taky musím dát teď, protože to nešlo zabalit," odporuje mi, "a to by bylo nespravedlivý." Na to cédéčko tedy můžu zapomenout. To jsem teda zvědavej, s čím na mě vyrukuje. Jsem přinucen zavřít oči a odveden do pokoje. Dostávám rozkaz oči otevřít a vzápětí jim nemohu uvěřit. "Jé, lyže a přeskáče, no to mám ale radost!" vykřiknu a snažím se zakamuflovat tón zoufalství, který by se v mé řeči mohl objevit. "Líbí se ti?" "Samozřejmě miláčku, to je ten nejhezčí dárek za posledních deset let!"

Že já jí nekoupil suspenzor! Taky by nevěděla, co s ním...

28. prosince - První jednání

Probouzím se se strašnou kocovinou. Těch dvanáct vodek s džusem bylo asi vážne moc. Za půl hodiny přijede má milá a pojedeme na Boží Dar lyžovat. Ona si vážne myslí, že mě to bude bavit. Co si mám obléci mi už ale neprozradila. Vypadám jak strašák na poli s konopím. Budu si muset přetáhnout šálu přes obličej, aby mě náhodou někdo nepoznal. Před domem zatroubilo auto. Osudná chvíle se blíží.

Boží dar je vážne boží. Teplota kolem mínus osmi, hustě sněží a fouká bodavý vítr. To ale nevadí, jsme přece sportovci a něco vydržíme. Navlékám se do přeskáčů a přemýšlím, jak moc je amputace palce složitým chirurgickým zákrokem. Vázání zacvaklo a já v něm jsem nadobro uvězněn. Připadám si jako

lachtan.

Bolest varlat je nesnesitelná. Kdyby mi někdo ukázal človeka, který vymyslel vlek, nejspíš bych ho přivázal s rozkročenýma nohama na koleje. Snažím se udržet rovnováhu, ale nejde to. Všichni přítomní se mi smějí do obličeje a ozývají se i hlasy, jestli nechci počkat, až roztaje sníh a vyšlápnout to pěšky. Upozorňuji tyto hlasy, že jsem po težké autonehodě a mám zesláblé nohy. Pro jistotu ješte přidávám výmluvné prostředníčkové gesto, za což se mi dostane ledové hrudky do týla. Nevím, kdo to byl a všechny najednou bych je asi nezvládl.

Konečně nahoře. Má milá mě posílá na tu nejmírnější sjezdovku. Vůbec to nejede, za což jsem vděčný, protože neumím zatáčet. Jak se mám ale trefit mezi tu boudu a ten plot?!? Na poslední chvíli to strhávám vpravo a beru s sebou dvoumetrového snowbordistu. Vůbec se mu to nelíbí, protože teď musí znova stát frontu na vlek. Chvíli mám v puse jeho velkou botu, ale nakonec se uklidňuje. Za zády na něj dělám obličeje jako malou satisfakci.

Změnili jsme sjezdovku. Tahle má sklon skoro devadesát stupňů. Nemužu si vzpomenout na vzoreček z fyziky, který by mi prozradil, jakou silou, při stávajícím zrychlení, narazím do toho kroví dole. Milá na mě křičí, ať zpomalím. Rozhoduji se, že jí neodkážu ani své ponožky. Blíží se okamžik střetnutí. Sedám si, abych alespoň trochu zmírnil náraz, a v tom momentě nic nevidím přes odletující sníh mísící se s tím z vichřice, která zde právě řádí. Dobře to dopadlo, minul jsem to kroví o deset centimetrů.

Chci domu, ale nejdříve musím vyjet nahoru. Již zkušeně chytám vlek a zasouvám si ho mezi nohy. Chvíli se nic neděje a pak mě najednou nějaká divná sílá odlepuje od země a hází deset metru dopředu. Křečovitě tu blbou pomu svírám, ale ona stejně vykluzuje a bere s sebou kus mé zadnice. Nevzdávám se. V hlubokém předklonu svírám kovovou tyč a nepouštím se. Musím se dostat nahoru za každou cenu!

Sedím v autě a rozmrzám. Má milá se omlouvá, že mi neřekla, jak ta poma hází. Neposlouchám ji. Soustředím se na své palce a premýšlím, jestli by mi upadly, kdybych do nich cvrnknul. Asi ano. "To jsme si to dneska užili, viď, milácku!"

5. ledna - Druhé jednání

Je už tma a my se ve stokilometrové rychlosti řítíme po zledovatělé silnici směrem na Jáchymov. Je mi dobře. Doufám, že to bude alespoň čelní náraz a já se rozplácnu na předním skle dřív, než si budu muset znovu stoupnout na ta dve zahnutá prkýnka, kterým hrstka šílenců říká sjezdovky.

Bohužel, nestalo se tak. Živí a zdraví jsme se zastavili o sněhovou bariéru na parkovišti pod sjezdovkou. Po týdnu opakuji hnusný rituál obouvání se, a pak se všichni přesouváme asi dvě stě metrů lesem k vleku. Chodit pěšky v přeskáčích je jako chůze na měsíci. Tak malý krůček pro lidstvo..., říkám si, když se hlavou napřed kácím do závěje.

Jen s velkou nechutí vytahuji z kapsy dvě stovky a promeňuji je za permanentky. Je mi zle od žaludku, když si pomyslím, co všechno by se za to dalo pořídit. Vracím se k vleku a psychicky se připravuji na další muka mých varlat. Tentokrát je to však ješte o něco horší, protože sedátko neuveřitelne klouže. Snažím se sevřít tyč co nejvíce stehny, ale rozbouraná stopa si dělá s mými lyžemi, co chce. Hlavní nápor tedy dostávají ruce. A ke všemu jede ten vlek tak strašne pomalu.

Stojím na kopci a dívám se na spoře osvětlenou sjezdovku. Moc toho sice neuvidím, ale vršek vypadá vcelku v pohodě. Neměl by mi dělat problémy.

Mýlil jsem se. Na ledové plotně se mi smýkla lyže a já sebou tvrdě praštil na bok hned po prvních metrech jízdy. Zkoumám palec levé ruky. Nejspíš jsem o nej prišel, protože ho vubec necítím. Už je to lepší. Ten zbytek snad nějak dojedu.

Přehoupávám se přes malý hrbolek a ocitám se tváří v tvář svahu, který padá dolu snad ješte strměji než moje naděje na přežití. Nějak nemohu zabrzdit. Uvažuji o kontrolovaném pádu, ale ten bílej hnus na zemi je rychlejší než já. Cítím, jak v rychlosti mladého geparda ztrácím rovnováhu a přepadám dopředu. Bílá země se blíží rychleji, než bych čekal. Má třísla se nepřirozeně napínají a já dělám rozštěp, abych nedobrovolně ochutnal zbytky oleje z rolby ulpělé ve sněhu. Špičky lyží se zabodávají do nějaké prohlubně a já jsem náhle o několik decimetrů výš - na setinu vteřiny. Vzápětí už si totiž (pro nezúčastněného pozorovatele) hraju na pštrosa kříženého s prasetem a ryju svým rypákem pěknou strouhu. Třeba pro krev. Ta lyže by mi snad měla vypnout, říkám si, když se mé koleno začne podivně kroutit. Nic. Něco křuplo, ale bolest se nedostavila, díky bohu. Jedu po briše stále stejnou rychlostí směrem na odpočívající dítě.

"Uhni, fracku!" řvu hystericky, zatímco dítě v půvabné oranžové helmičce místo rychlého úprku pozvedá hůlky do protisměru mého skluzu. "Ty malá..." nedokončím, protože dostávám přímý zásah hrotem hůlky do čela. Dítě se zvedá a ujíždí. "Jsi v pořádku?" zastaví u mě má milá a ohodí mě sprškou sněhových hrudek. "Samozřejmě, lásko, hned se zvednu a pojedu dál," procedím skrz zuby a pokouším se srovnat si lyže.

S několika menšími kolizemi se dostávám dolů. Čeká mě druhý pokus. Jsem zase nahoře. U vleku se to tentokrát obešlo téměř bez problému, až na toho rozzuřeného otce, jehož díteti (s půvabnou oranžovou helmičkou)jsem na nohy nenápadně navlékl nalezené lano, kteréžto jsem utáhl, až když už jelo směrem vzhůru. Dalo si pak ješte několik koleček a ten otec vypadal, že mě asi zabije. Díkybohu nevěděl, kdo to vlastně udělal. Odpichuji se a nechávám gravitaci, aby si zahrávala s mým životem. Uprostřed sjezdovky stojí osamocený strom. Nějaká podivná nadpozemská síla směřuje mou jízdu přímo na něj. Zpívám si písničku od Daniela Landy - rychlost je opojná, riziko láká - ale brzy přecházím na trochu jiný styl - tak Frankieho vám jednou našli, přestal žít - což však nic nemění na tom, že mě od stromu dělí asi tak dvacet metru. Pokouším se něco udělat, ale nějak se mi nedaří ani spadnout. Slyším svou milou, jak mi radí, abych zatočil. Pěkně me sere.

19. ledna - Zkratovité jednání

Právě mě pustili za nemocnice. Belhám se o berlích domu. Je mínus patnáct stupňů Celsia a já zřetelne cítím, jak obvazy na mé hlave tuhnou a utahují se, stejně jako stehy na nose.

Doma na mě čeká moje milá s radostnou zprávou. Ty staré lyže už sice opravit nejdou, protože ten pán ve ski-servisu namítal, že od skládání puzzle tady není, ale moje láska byla pilná a sehnala mi jiné. Jsou sice o něco delší, takže se na nich bude hůř zatáčet, ale já to určitě zvládnu. Jsem přece sportovec a voják.

Ač nekuřák,zapaluji si cigaretu a oznamuji své milé, že mi může vlézt na záda. S brekotem utíká domu.

Házím za ní z okna ty nové lyže.

21. ledna - Soudní jednání

Sedím ve vazební věznici a na krku mám neúmyslné zabití - pokud se tedy prokáže, že jsem svou milou tou lyží trefit nechtěl. Sám si ale nejsem jistý, jak to tenkrát vlastne bylo....

[houmr]

priznajte sa kto to bol:)

http://www.youtube.com/watch?v=i9IdIrGrak0

a je to pat a mat len blazon moze s tym do pola