Začínám psát malou pohádku, s koncem vzdáleným a jak to dopadne, nikomu nepovím. Bude to mé tajemství, dlouhá hra bez dějství, v níž herci bez kostýmů, jezdí v autech bez problémů. Na jevišti života, tam herci budou stát, i kdyby jejich srdce plakala, oni se budou smát. Ne každý ale umí dobře hrát, věčně se přetvařovat, lhát. Klidně se proto může stát, že se někdo přestane smát a na celý svět začne řvát: Dost, dost, přestaň si snámi hrát.
Chci ve Vašich srdcích stále žít, chci na blízku Vám stále být, chci v jedno tělo a duši se všemi splývat, problémy druhých se zabývat.
Lidi, já měl velkou snahu, ale nějak jsem to pokazil a proto nyní nové vlákno jsem založil.
Vítejte zde všichni, kdo si o blbostech chcete psát i na různé věci se ptát – odpovím i na to, čemu nerozumím, to se zase nemusíte bát.
Váš Artigas.