Galvi

Kanibali chytia Američana, Rusa a Slováka.Náčelník hovorí: "Máte týždeň na to, aby ste mi povedali také číslo, aké som ešte v živote nepočul. Inak vás zožerieme."Po týždni predstúpi Američan a vraví: " 500 miliónov kvardiliriárdbiliónov."Náčelník: "Uff, to bolo dobré, ale už som to počul, preto ťa zožerieme." Rus: "Nekonečno tri." Náčelník: "No, to bolo lepšie, ale aj to som už počul, preto aj teba zožerieme." Slovák: "Pokokot." Náčelník: "Pokokot? A to je koľko?" Slovák: "To je odtiaľto až hentam do piče."

Přijde chlápek do hospody:"3 Rumy!", barman na to: "Proč 3?""Tak víte, mám dva bratry a každý žije v jiném koutě světa a nemáme čas chodit spolu do hospody, tak každý, když jde pít, pije za každého." Takto chodí pravidelně, až jednoho dne příjde a říká:"2 Rumy!""Co? Jste se pohádali s bratrem?" "Nene, já jsem přestal pít!"

Na olympiádě se ve finále volného stylu potkali na žíněnce Rus Medveděv, nechvalně známý svým speciálním držením zvaným preclík, a český borec Vohrada, chlápek protřelý životem. Trenér našeho borce před zápasem provádí instruktáž: "Pepo, koukej se od něj držet daleko. Jestli se ti jednou dostane na tělo a chytne tě do preclíku, jseš ztracenej. Ještě nikdo se z toho držení nedostal!" Zápas začal. Oba stokiloví borci okolo sebe pomalu krouží, občas zkouší nenápadné výpady. Pak se najednou Rus vymrštil, plácnul svojí obrovskou tlapou Pepu přes záda. Tomu se podlomila kolena a Rus už byl za ním a doslova ho zmáčknul svým obávaným držením. Diváci už jen čekali na hvizd rozhodčího, když v tom najednou Rus s překvapivým výrazem ve tváři vylétl do vzduchu, plácl sebou na zem a Pepa mu přistál na hrudi. Protože s dechem vyraženým jedním metrákem živé váhy se blbě zápasí, rozhodčí odklepl vítězství Pepovi. Ten se ihned po zápase vymanil z hloučku novinářů a zamířil do šaten. Tam ho trenér zpovídal, jak se mu povedlo Rusa přeprat. Pepa povídá: "No, když mě praštil a pak zmáčknul, zatmělo se mi před očima. Nemohl jsem se skoro hýbat, ale když jsem znovu otevřel oči, přímo u huby jsem měl koule. Tak jsem trochu pootočil hlavu a vší silou se zakous. A nikdy bych nevěřil, kolik energie v sobě člověk najde, když se kousne do vlastních koulí...

Dívka, které strašně smrdí z pusy jde na svoje první rande.Posadí se svým přítelem do parku na lavičku.On: "Moc jsem se na tebe těšil"Ona: nicOn: "Moc se mi líbíš" Ona: nic On: "Ty toho moc nenamluvíš, viď?" Ona: nic On: "Líbím se ti vůbec?" Ona: "Ano" On: "Ty sis prdla?" Ona: "Ne" On: "A teď?"

DOPIS ROMSKÉ MATKY DO LOCHU Moj drahí synu! Píšu pomalu, páč vím, že neumíš rychle číst. Už nebydlíme tam, kde jsme bydleli. Tvůj táta četl, že nejvíc dopravních nehod se stane ve dvacetikilometrovém okruhu od bydliště, tak jsme se jeli přestěhovaly. Nemůžu ti napsat číslo domu, protže předešlí gádžové ho vzali sebo, aby si nemuseli měnit adresu. V novém domě je všechno fajné. I pračku máme, i když ňák nefunguje. Dala jsem do ní šaty, zatáhla za provázek a vod tý doby jsem je neviděla. Ale nejní to tu špatný. Minulý týden pršelo jen dvakrát. Poprvé tři, podruhé štyři dny. Poslala jsem ti kabát, kterej jsi chtěl, ale podle tvýho otce by byl balík kvůli knoflíkům moc těžkej, tak jsem je uřezala. Máš je v levý kapce. Tvá sestra dnes ráno porodila, ale ešče nevíme co to bylo. Tak ti nemůžu zatím říct, esli si strejda nebo teta. Tvůj brácha si včera zabouchl klíče v autě, dost jsme se bály, protože to trvalo víc než dvě hodiny, než mě s otcem z toho auta vysvobodili. Noví soused minulý týden spadl do sudu s domácí hruškovicí. Zkoušeli ho s brachou vytáhnout, ale je přepral a utopil se. V krematoriu hořel tři dny. Ale jináč se nic zvláštního neděje, všechno ide ve starých kolejích. Tvoje mylující matka P.S. Chtěla jsem ti eště dát ňáký love do obálky, ale byla už zalepená.

Povídají si matka s dcerou a babičkou, jakou zažily největší bolest. Dcera začne: „Když jsem přišla o panenství,to byla bolest". Matka dodá: „Jen počkej, až budeš rodit.“ ....Ale babička je obě uzemní:„No jen počkejte,až se vám dostane klitoris do řetězu u kola"

Cikán stopuje na dálnici z Prahy do Brna a zastaví mu auto. Když cikán k autu dojde, tak se otevřou dveře a cikán s děkovačkou začne nastupovat, když si všimne, že za volantem sedí nabušenej a pokérovanej plešon. Tak se děsně lekne a honem rychle se začne omlouvat, že nechtěl rušit, když mu plešon řekne: "Klidně tě svezu, ty špíno, ale pod jednou podmínkou." Cikán: "Jo, jasně a co to je za podmínku?" Plešos mu odpoví: "Celou cestu budeš zakouslej do tenisáku, rozumíš?" A cikán: "Jo, jo... A kde je ten tenisák?" "Vzadu na kouli, ty debi*e!"

Manžel není doma a manželka si mezitím užívá s milencem. Zachrastí klíče, je slyšet zámek, manželka schová milence do skříně, sepne ruce k nebi a prosí:„Ó bože, udělej si se mnou co chceš, jenom ať nás neobjeví můj muž. Je strašně žárlivý a určitě by zabil nejen mě, ale i mého milence.“Na to se nebesa otevřou a ozve se:„Dobře, bude to jak chceš, ale za tři roky tě povolám k sobě, utopíš se.“„Dobře, dobře, jen ať ho teď nenajde. " Všechno proběhne úplně hladce. Tři roky se žena nekoupe, jenom sprchuje. Nechodí na koupaliště, vodě se zdaleka vyhýbá. Tři roky uběhnou. Uběhnou čtyři, pět let. Na svůj slib už zapomněla. Po pěti letech si koupí zájezd na okružní plavbu okolo světa. Na lodi je velká zábava, samé ženy, když v tom se začne loď potápět. Žena si vzpomene na svůj slib. Poklekne, sepne ruce k nebesům a volá: “Ó bože, teď, teď mě chceš povolat k sobě? Podívej se, kolik nevinných žen teď zemře spolu se mnou.„ Nebesa se opět otevřou a ozve se: “Pět let!!! Pět let mi trvalo, než jsem vás všechny kurvy dostal na jednu loď!

Trestanec utekl z věznice, kde byl zavřený po celých 15let. Při útěku narazí na dům a vloupá se do něj. V posteli najde mladý manželský pár.Vytáhne muže, sváže ho na židli a přiváže ženu k posteli. Na to na ní vleze, políbí ji na krk, pak vstane a odejde do koupelny.Když je trestanec v koupelně, muž říká své ženě. "Poslouchej, tenhle chlápek je vězeň, podívej se na jeho oblečení! Nejspíš strávil dlouhou dobu ve vězení, viděl jsem, jak Tě políbil nakrk. Jestli chce sex, nevzpouzej se, nestěžuj si, jenom dělej, co Ti řekne a uspokoj ho. Tenhle chlap musí být nebezpečný, jestli se naštve, zabije nás oba! Buď silná, miláčku. Miluji Tě." Žena říká: "nelíbal mě, šeptal mi do ucha, že jsi vážně hezký chlap a ptal se,jestli máme v koupelně nějakou vazelínu... Buď silný, miláčku.Taky Tě miluji".

Jednoho dne jsem potkala sladkého gentlemana a zamilovala se do něj. Když stalo zřejmým, že se vezmeme, učinila jsem nejvyšší oběť a vzdala se svých oblíbených fazolí. O několik měsíců později, o mých narozeninách, se mi cestou domů z práce pokazilo auto. Protože jsme žili na venkově, zavolala jsem manželovi, že přijdu domů pozdě, protože musím jít pěšky. Cestou jsem míjela malou restauraci a vůni pečených fazolí vycházející z jejich kuchyně jsem nedokázala odolat. Abych se dostala domů, musela jsem ujít několik mil a tak jsem si řekla, že než přijdu domů, všechny škodlivé následky těch fazolí vyprchají. Vešla jsem do restaurace a než by řekl švec, spořádala jsem tři velké porce pečených fazolí. Celou cestu domů jsem se pak snažila vypustit všechen plyn, který můj zažívací systém produkoval. Když jsem dorazila domů, manžel se zdál velmi nadšený, že mě vidí a s potěšením mi oznámil: Miláčku, pro dnešní večeři pro tebe mám velké překvapení." Zavázal mi pak oči a zavedl mě k mé židli u stolu. Sedla jsem si a právě v okamžiku, kdy chtěI rozvázat šátek na mých očích, zazvonil telefon. Musela jsem mu slíbit, že se šátku na očích nedotknu, dokud se nevrátí a pak šel zvednout telefon. Pečené fazole, které jsem zkonzumovala, na mě stále ještě měly vliv a tlak se stával neúnosným. Můj muž byl ve druhé místnosti a já jsem využila příležitosti, přesunula váhu na jednu půlku a upšoukla si. Bylo to nejen hlasité, ale zapáchalo to jako vlečka hnoje, která přejela skunka před papírnou. Vzala jsem ze svého klína ubrousek a mávala jím rázně ve vzduchu. Pak jsem přesunula váhu na druhou půlku a vypustila tři další salvy. Zápach byl horší, než když se vaří zelí. Pečlivě jsem naslouchala vzdálené konverzaci ve druhé místnosti a pokračovala v uvolňování tlaku ve svém zažívacím systému po dalších několik minut. Požitek byl nepopsatelný. Když slova na rozloučenou z vedlejší místnosti signalizovala konec mé svobody, ještě párkrát jsem zamávala ve vzduchu ubrouskem, vrátila jej na klín a složila na něj ruce. Cítila jsem se uvolněně a byla jsem se sebou velmi spokojená. Má tvář musela být alegorií na nevinnost, když se manžel vrátil a omlouval se, že telefonoval tak dlouho. Zeptal se, jestli jsem se dívala pod šátkem a já jsem jej ujistila, že ne. V tom okamžiku sundal z mých očí šátek a dvanáct hostů jednohlasně proneslo: "Happy Birthday!" Omdlela jsem.

Wirer: Bohužel nevím, nova palubka se prodává už s namontovaným spodním kastlíkem, tak předpokládám, že to půjde sundat jen po oddělání celé palubky.

Víte z čeho vznikli lidé? . . . . . . Přece ze slivovice :D... A víte proč? . . . . . . Protože ze slivovice je opice a z opice vznikl člověk

Inzerát...Nejsem žádná " krasavice", ani bohatá vdova. Jsem úplně normální, ani ošklivá, ani chudá ženská a hledám k sobě taky "normálního" chlapa.Chlapa, který nemá pošlapaný ego od svojí dominantní matky a nesnaží si ho hojit na své partnerce.Nechrápe a ráno netvrdí, že v noci vůbec nespal. Nedrbe se neustále při hovoru na koulích, případně v řiti. Splachuje po sobě záchod a umyje si ruce poté, co "ho ždímal" do mušle. Netelefonuje s kamarádama a neprobírá s nimi poslední fotbalový zápas celou cestu, zatímco jedeme ke tchýni na kafe zvaným "čurifrnda". Nenutí mě uklízet každý víkend a nikdy nepronese nad natřískanou ledničkou větu "tady zase neni nic k jídlu". Netůruje auto u čerstvě pověšeného prádla. Nedojíždí auta řízený "nojo ženská" a nedělá pak na ní "fakáce". Nebere mě na párty s jeho nadřízenejma s sebou jako "špendlík v kravatě" a nechce po mě abych měla najednou 127 cm dlouhý nohy, čtyřky kozy a dlouhé blond vlasy. Nenechává nespláchnuté oholené fousy aj. porosty v umyvadle a roztahuje mokrý ručník, aby nesmrděl. Nekrká u stolu a neprdí při každém podřepu, když si sahá pro lahváče. Neomračuje mě zážitkama z poslední pařby a obsah žaludku po pitce nevyprazdňuje do postele. Nestřihá si nehty u jídla. Nemá chuť na jahodové knedlíky zrovna když jsem připravila chilli con carne. Nenutí mě skákat padákem a bungee jumping a nekritizuje moje kamarádky z jogy. Neříká mi, kde všude mám celulitidu a jak bych mohla vypadat kdybych "něco se sebou dělala". Neopravuje moji angličtinu, když se snažím poradit zbloudilým cizincům. Nezapomíná na moje narozeniny a při sexu nevykřikuje "Lído, dělej. přirážej", když se jmenuji Jana. Nedosoluje si každé jídlo, aniž by ho ochutnal. Neptá se mě po sexu "tak co, jaký to bylo?" a "byla jsi?". Nechodí doma nahej s ponožkama. Nevyndává si u televize holuby z nosu a necvrnká je kolem sebe. Nezapomíná mi vyřizovat důležitý vzkazy typu "tvůj táta je v nemocnici s infarktem". Nepočítá s tím, že mám nadpřirozenou schopnost číst myšlenky. Nechce společný sex ve třech s impotentním kamarádem Jardou "aby si taky čuchnul, kurňa". ........SAKRA!!!! Já vlastně ani nechci chlapa! ...

Jede Pepa kamionem z Plzne do Brna a veze skruže. Jede a posloucha radio:" Vazeni posluchaci, prave se vam hlasime s mimoradnym vysilanim. Na uzemi CR pristali ufoni. Jsou to takovi mali zeleni muzicci, a v pripade, ze se s nimi setkate, niceho se nebojte, delejte pomale pohyby a snazte se zretelne komunikovat jak verbalne, tak gestikulaci. Konec mimoradnych zprav."Pepa jede dal a najednou se mu chce curat. Tak zastavi na lesnim odpocivadle a maze do lesa.Cura, cura a kouka, pred nim v trave maly zeleny muzicek. A tak podle pokynu v radiu zacne pomalu vysvetlovat a ukazovat: " Ja - jsem - Pepa - a - vezu - kamionem - skruze - z - Plzne - do - Brna, - a - tady - curam." Zeleny muzicek na nej kouka, nic nerika, pak se zacne pomalu, pomalounku zvetsovat, a az je velky jako Pepa, tak povida:"Ja - jsem - hajny - Vochozka, - a - tady - seru."

Co proběhne ženě hlavou když zavolá Už jdu! "Peněženka, klíče…""Mobil, kde mám mobil?" "A, tady je.""Sakra, je skoro vybitej, si radši vezmu nabíječku, si ho tam někde dobiju." "Nabíječka, tady někde byla…" "Neviděl jsi moji nabíječku?" "Dobrý, mám ji!" "Tu už do tý kabelky nenarvu, musím si vzít větší" "No jo, sakra, ale kterou, kterou…" "Tu ne…" "Tu taky ne…" "Ježiš, tahle už je odrbaná, tu musim vyhodit." "Potřebuju novou kabelku, fakt." "No tak tuhle, no, ale radost z toho nemám." "Hnědá kabelka, černý boty, to je blbost." "Jiný boty." "Vim! Vezmu si ty nový páskový, co jsem si koupila, ty jsou supr." "Tlačej, ale dobrý, to dám." "To nedám, musím si vzít alespoň náplast." "Do prčic, on koupí tu nenastříhanou, kde jsou nůžky?" "Jak tam vůbec je, nemám si vzít radši sukni? Když mám ty páskový boty…" "Furt říká, že mám vypadat víc žensky, vezmu si sukni." "Sakra, kterou?" "Tu ne…" "Tu už vůbec ne…" "Tuhle! V tý mě posledně balil ten týpek na baru, v tý mám hezkej zadek." "Ty vole, v tý mam prdel jak valach, tu fakt ne." "Potřebuju novou sukni." "A menší prdel." "Tak tuhle, no. Ale to si musím vzít jinej top." "Sukně žlutá, takže top…bílej?" "Černej?" "Šedivej s puntíkama?" - "dyť nikdo neřikal, aby si se hned obouval ne?" "a mě asi vedro neni, že jo?" "Né, vezmu si sukni a tu blůzu, bílou." "Pod tu si musím vzít jinou podrpdu…" "Kde mám nějaký tělový podprdy?" "Je nechutný je tahat z koše na prádlo?" "Neni." "Fuj, on tu má ty svoje smradlavý věci z fotbalu… hele! Tady je jedna tělová." "No… to vůbec nevypadá špatně, to by šlo…sakra, šmouha od rtěnky!" "To musim namočit." "Nebo to nejdřív posolit?" "Ne, to bylo na červený víno." "Do pytle, nevim. Nejdřív posolit, pak namočit a nazdar." "ježiši a zase nemám co na sebe." "Stejně je mu úplně šumák, co mám na sobě…" "Líbim se ti ještě? Mi to skoro neřikáš už…" "Tak jo, tak já si vezmu cokoli, hlavně rychle." "Ale nejdřív si musím upravit make up, když jsi mě rozbrečel." "Kde je, kde je, kde je, sakra!?" "Ježiš, no jo, v kabelce." "Potřebuju vůbec ten mobil?" "Nepotřebuju." "Takže nabíječku nechám taky doma." "Tak já si vezmu tu původní kabelku." "Džíny, triko, tenisky – jsem ready!" "Jo, ještě tramvajenka, vlastně." "Tak ale teď už mám fakt všechno." "Zavřela jsem to okno v ložnici?" "Nezavřela…" "Co když bude pršet…" "Jako nehlásili to." "Nebo že bych přece jen…" "Vždyť ti říkám, že UŽ JDU!"

V zoologické zahradě umírá velmi vzácná opice. Zvěrolékař ji vyšetří a oznámí řediteli, že nutně potřebuje opičáka. Začnou obvolávat všechny ZOO v republice, potom v Evropě, nakonec v celém světě, ale samec není.Je to opravdu vzácná opice. Tak se zvěrolékař sejde s ředitelem a radí se, co budou dělat. Vtom zvěrolékař dostane nápad:"Víš co, nedávno jsme přibrali krmiče Frantu, sice vyšel z páté třídy základní školy, ale za tři tisíce by to možná udělal." Tak si Frantu zavolají a ředitel povídá: "Franto, já bych potřeboval, abys za tři tisíce osouložil opici." Franta po chvíli přemýšlení odpoví: "Tak jo, ale mám tři podmínky." "Samozřejmě, okamžitě jsou splněny." "Tak za prvý, že se s ní nebudu líbat." "No to je úplně jasný, opice se přece nelíbají." "Za druhý, že to s ní můžu dělat zezadu." "To víš že jo, opice to přece ani jinak nedělají." "A za třetí?" "Že vám ty tři tisíce dám až po vejplatě."

Pepíček přinese domů poznámku v žákovské knížce, kde paní učitelka píše: "Vážená maminko. Zdá se, že Váš syn má problém pochopit rozdíl mezi chlapcem a děvčetem. Pokud by jste byla tak ochotna, důrazně Vás žádám, aby jste mu to vysvětlila." Maminka vezme Pepíčka do ložnice a řekne: "Tak, Pepíčku, sundej moji blůzu." Pepíček sundá její blůzu. "Tak, teď sundej moji sukni." Pepíček sundá její sukni. "Tak, teď sundej moji podprsenku." Pepíček sundá její podprsenku. "Tak, teď sundej moje kalhotky." Pepíček sundá její kalhotky. "Tak, a teď Tě důrazně žádám, aby jsi už nikdy nechodil do školy v mém oblečení!!"

Ondro od tebe to pivo sedí Seděla jsem v čekárně svého nového zubaře a prohlížela si to tam. Zahlédla jsem i diplom, který uváděl celé jméno svého majitele. Najednou jsem si vzpomněla - vysoký, hezký, tmavovlasý kluk stejného jména se mnou chodil na gympl - už je to nějakých 40 let. Že by to byl tentýž chlapík, na kterého jsem tehdy měla tajný zálusk? Když jsem ho však uviděla, rychle jsem podobné myšlenky zahodila. Tento téměř plešatý, prošedivělý muž s vrásčitým obličejem, ten byl příliš starý, než aby mohl tehdy být mým spolužákem. Nebo - že by? Poté, co mi prohlédl zuby, jsem se ho zeptala, jestli nechodil na gymnázium Klementa Gottwalda. "Ano. Ano, chodil jsem tam. Byl jsem jedním z nejlepších," zapýřil se. "A kdy jste maturoval?" zeptala jsem se. Odpověděl: "V šedesátém šestém. Proč se ptáte?" "Tak to jste byl v mé třídě!" prohlásila jsem nadšeně. Pozorně si mě začal prohlížet. A pak se ten hnusný, starý, vrásčitý chlap zeptal:"A co jste učila?"

Rybář chytí zlatou rybku. Rybka povídá: "Zadrž, když mě pustíš, splním Ti tři přání."Rybář se zamyslí a povídá: "Tak dobře. Chtěl bych mít nádhernou krasavici a tolik peněz, abych měl do smrti všechno, na co si vzpomenu."A najednou vedle něj stojí krasavice, radost pohledět a tolik peněz, až oči přecházejí.Rybka povídá: "A co Tvé třetí přání?"Rybář na to: "Vzdyť já už všechno mám, nic nepotřebuju ... víš ty co? Mám na Slovensku kamaráda, věčně s něčím nespokojeného, splň mu to, co ráno vysloví jako první, když vstane z postele." Rybka souhlasí. Druhý den ráno vstane slovenský kamarád, vyleze před chalupu, protáhne se, promne oči a povídá: "Jááááááááj, sto kokotou do riti a hrdzavá kotva do chrbta...!"

Žena - myslí na A, řekne B, chce C, doufá v D, ale uvažuje i nad E a F. Není důležité, jestli dostala A, B, C, D, E anebo F, protože v tu chvíli chce G. Nicméně, pokud G dostane, nebude stejnak spokojená, protože chtěla H

ČVUT - zkouška z fyziky. Profesor se špatně vyspal...Ptá se prvního studenta:Jedete autobusem a je hrozné horko, co uděláte?Otevřu okno.Dobře, a teď popište aerodynamické změny, které v autobuse nastanou? ??????????????? Děkuji, za pět, další! Druhý student stejná otázka, stejná odpověď, stejná známka. Za hodinu je stav zápasu profesor versus studenti 9 : 0. Jako desátá vchází pěkná studentka. Profesor se ptá: Jedete autobusem a je hrozné horko, co uděláte? Vysvleču si halenku. Vy mi nerozumíte, je opravdu horko. Tak si ještě vysvleču sukni. Je nesnesitelné horko, stupňuje profesor. Tak si sundám podprsenku. To profesorovi vyrazilo dech. Studentka dodává: Ještě si můžu sundat kalhotky, ale okno neotevřu ani kdybyste se posral.