Ruční pumpičku měly auta s karburátorem - ruční páčka byla druhotný pohon membrány, primární bylo táhlo poháněný od (většinou) vačkovýho hřídele. Karburátor měl plovák, který přes páku uzavřel přítok benzínu - membránový čerpadlo přestalo dodávat, protože mělo na výstupu protitlak. Jinej způsob dodávky paliva z nádrže tenkrát auta neměly, z karburátoru se benzín v klidu částečně odpařoval a částečně odtekl zase zpátky potrubím do nádrže. Pokud se startovalo po delším odstavení, muselo se startérem tak dlouho točit motorem, dokud pumpička nenatáhla z nádrže palivo a nedopravila ho do karburátoru. Když byla možnost napumpovat palivo ručně, ušetřila se energie v baterce. U takový šáde s baterkou 37Ah (teprve pozdější měly 40Ah nebo dokonce 44Ah) to při 20stupňovým mrazu znamenalo buď a nebo - buď sis napumpoval benzín z nádrže ručně, nebo jsi nedokázal nastartovat...
Moderní motor má vstřikování, který vyžaduje stálej tlak paliva. Čerpadlo je proto elektrický, umístěný v nádrži, a do vstřikovače dodává stálej tlak - vepředu u motoru je regulační ventil, kterej nadbytečný palivo odpouští zpětným potrubím zpátky do nádrže. Palivo tak běhá neustále dokola, navíc mají tyhle motory v softwaru vyfikundaci, že se potrubí napumpuje už v momentě otevření dveří u řidiče = na start je všecko připravený, motor se jednou "okulí" dokola a bafne.