Rychloměry (tachometry) v automobilech nejsou stanovenými měřidly (na rozdíl od policejních rychloměrů), a proto ČMI neschvaluje jejich typ ani je prvotně a následně neověřuje. Od roku 1986 do roku 2004 platila česká technická norma ČSN 30 5103 Rychloměry automobilové. Technické požadavky a metody zkoušení. V této normě bylo uvedeno, že rychloměr (tachometr) ve vozidle nikdy nesmí ukazovat nižší rychlost, než je skutečná rychlost vozidla, ale může ukazovat rychlost až o 10 % větší. Pro nově vyráběná vozidla platí nyní předpis EHK č. 39, který má obdobné ustanovení; navíc je zde zvýšena horní tolerance údaje na 10% + 6 km/h (resp. + 4 km/h nebo + 8 km/h dle kategorie vozidla). To platí pro osobní vozidla.
Pro vozidla, která musí být povinně vybavena tachografem, to však neplatí. Měření rychlosti pomocí tachografu může dle Nařízení komise ES č. 1360/2002 být i po ověření tachografu zatíženo symetrickou chybou ±6 km/h. Znamená to tedy, že u nákladních vozidel a u autobusů, které musí být povinně vybaveny ověřeným tachografem, může analogový i digitální tachograf ukazovat až o 6 km/h méně než je skutečná rychlost vozidla.
A tímto debaty o přeměřování tachometrů a pokutách končím.