Cesta na sraz:
V sobotu v deset večer se teprve domlouváme v kolik a kde, že se to sejdeme. Dohadujeme se já, Fíla, Olina Lewis. Fíla s Olinem se chtějí srazit na Plzeňský dálnici u Rudný už v šest ráno. Smlouvám. Na tohle místo to mám hodinu jízdy. Ukecám je na 6:15. To mi skoro "vyhovuje". Vstávám v 5:00. Čumím jako tele na nový vrata. Do báglu házím pár věcí, nezbytný euroše a vyrážím. Je kosa jako svině, musím topit. Na Benzinu dorážím v 6:14. Gratuluju si k výbornému času a hledám klucí. Nikde nikdo, tak jdu maďarskýmu kamionu vochcat kolo, za to, že nám ničej silnice tataři jedni. Je 6:20 a přijíždí Olin a v závěsu Lewis. Samozřejmě mě přehlídnou (to udělali schválně hajzli, vím to) a musím startovat a jet za nima. Fíla nikde, tak čekáme. Lewis se chlubí, že se ráno koupal, ale pak z něj vyleze, že se jen sprchoval. Fíla doráží 6:32 a po pozdravení vyjíždíme. Kdybych to věděl, tak jsem spal o 15 minut dýl (teď vím, že by se hodily).
Cestovní rychlost jsme domluvili na 110 km/h. Fíla jede za trest první a navíc stejně oslňuje HIDkama (záměrné zdůraznění, později bude hrát roli ). Jedeme chvílema 100, chvílema 120. Jako jedinej mám tempomat a tak ho musím pořád vypínat a zapínat. Stavíme kousek před Plzní na Shellce. Olin tankuje a kupuje si Feráčo (ani ho nerozbalil). Jdeme vokouknout co mají za polívky, lae dršťkovka mi nevyhovuje, tak kejváme na Lewisem a Janou navrhnutý komerční Mekáč těsně u Rozvadova. K němu jedeme hodinu a mě kručí v žaludku. Cesta nám hladce ubíhá, zpíváme si. Něco kolem půl osmé jsme u meka a dávám tři číze a hranolky a sprajt. Ostudu dnes neddělám, jelikož jsem ještě po ránu unavenej. Ostatní jedou na toustech a Jana si dává hnusnej zelenej čaj ( prý si ho už nikdy nedá). Všichni mě zpražej, že je jim uvnitř meka ziminka, že chtěli ven na sluníčko. Mě je, lae vevnitř příjemně a tak dělám uraženýho. Lewis nám povídá, že si asi adoptuje africký dítě, aby se mu vylepšila karma nebo co. Navrhuju. že po příjezdu do nemécka musíme slušně pozdravit, jak se sluší a patří na vychované hochy a dívku. Jana zpytuje svědomí, že doma zapoměla helmu úpo dědečku elektrikáři. Tak nějak se nabaštíme a jedeme dál směr Deutschland. Na šengenských hranicích pusto a prázdno, tak mávám jen prázdným budkám. Srábci s HIDkama ve světlech je zhasínají (bojej se německejch policajtů) Po cca 70 km dorážíme na místo. Jen Olin najel 72 km, protože chvilku bloudil
Fíla je rád, že jsme po cestě nepotkali jediný kruhový objezd (dělá se mu na nich špatně)
U vjezdu na fotbalové hřiště přiskakujou německy mluvící děvčata a chtějí zwolf ojro. Príma cena na to, že dostáváme věcné dary. Stokrát lepší nežli blbá srazová sámoška. Vyplňujeme dotazníky (já vyplňuju trasu 312 km z domova)
Přejíždíme fotbalé hřiště a parkujeme vedle Kubiho šarana. Krademe německou vodu a jdeme pucovat německý mouchy a zadupávat německej trávník. Je něco kolem devátý hodiny a hřiště poloprázdný. Dočítáme se, že jsme mohli dorazit (kvůli registraci) až na 13:00. To jsem mohl spát o dost dýl. Jdeme vočíhnout co je k snědku a pitivu a registrujeme se. Olin si nepamatuje ani svoji RZ. Zato já to tam sypu německy jako rodilej mluvčí :D
Zewlujeme po hřišti, slintáme, jíme maso z grilu a brathwurstmeal und bier.
Auta tam maj pěkný, to jo, lae taky to je na jedno brdo jako u nás. Na všech autech v podstatě stejný úpravy, lae uslintli jsme si, to jo.
Ve 4 začalo chcát a lítaly tam trochu altány a deštníky. Mazaně jsme se skovali pod tribunu a vokouněli. Na hřišti se objevila vrstva vody a začaly se objevovat první obavy o bezpečný odjezd z plochy. První snížený auta odjížděly a pěkně za nima zůstávaly koleje. Naštěstí se pak trochu umoudřilo a voda se stihla vsakovat. V 18:00 začako vyhlášení a pro pohár si došli účastníci zájezdu Olin a Lewis. Skáčeme do aut a valíme dom. cca v 18:30. Cesta na Rozvadov k Mekovi opět ubíhá dobře a já si opět zpívám s Hankou Zagorů. Olin opět zazmatkuje a nejede k mekovi ,ale na benzínku. Prdí na nás a jede napřed. Jdeme povečeřet (Jana si venku stěžuje, že je jí ziminka). Tlačím do hlavy střední bigmek menu a zapíjím lahodným sprajtem. Jana si dává zelený čaj (ano ten, který už nikdy nechtěla) - je stejně hnusnej ajko ten ráno Lewis zase sežral na co přišel a je spokojenej.
Chvilku pokecáme a všichni kvaltujem dom. Jedu první a tak je tempo cca 140 km/h. U Plzně sjíždím k benzíncce (ráno plná nádrž už je skoro u rezervy, tak chci dotankovat). Lewis a Fíla jedou dál. Hajzli, ani nepočkali. Tankuju 20 litrů, čekám ve frontě a platím kartou. Sedám do auta a jedu. Do Prahy je to cca 50 km. Schválně, jestli je ještě dohoním . Dohjel jsem je u Rudný. Lewis se na mě tlemí jako sluníčko. Jedeme až k Baranďáku pospolu. Lewis se odtrhává rovně směr Smíchov. Já a Fíla jedeme v pravo já směr MB a Fíla na modřany. Už je vcelku tma a já vidím hovno. Xeny nemám seřízený a svítěj mi 10 metrů před auto. Docela sranda, jedu pomalu. Ale i přes to jsem doma nějak rychle. Po cestě předjíždím F modenu v kábru.
dohromada 624,8 km
spotřeba tam 6,4 a nazpět 7,9
5:15 až 22:00 na cestách.