Uvedu jeden příklad, zdánlivě nesouvisející, nicméně princip je zcela stejný. Já jsem, v rámci svojí profese, asi dva měsíce licitoval po mailu se zákazníkem o ceně jedné zakázky, až teda nakonec řekl, že to ode mne bere, jakože se mu ta nabídka líbí nejvíc ze všech. Tak jsem odvětil, že tedy dobře a poslal mu návrh smlouvy. A on se následně zeptal, kolik jakože mu dám ještě slevu, že ve stavebnictví to bývá tak 10 - 15% oproti prvotní nabídce. Jen podotýkám, že pán si zadal poptávku na známý stavební portál a sešlo se mu tudíž x nabídek. Logicky, všem, kdo mu nabídku posílali, muselo být naprosto jasný, že se hraje o nejnižší cenu a tudíž stejně jako já, na to dno šli. Těch 10 % je u takových poptávek z bídou moje marže. Takže jsem mu na jeho poslední dotaz stroze odpověděl, že tímto jsem definitivně ztratil o jeho zakázku zájem. Okamžitě otočil, strašně se omlouval a že akceptuje ve všem moje podmínky.
Takže, chci jen na tomto příkladu říct, že je sice dobré o ceně vyjednávat, ale je taky třeba odhadnout tu správnou chvíli, kdy už to chce přestat. A jak to tady čtu, ne všichni asi tenhle odhad mají.