Škoda 120 Furgonette

[Standis]

Škoda 120 Furgonette, Československo 1982

Čtyřdveřová dvoumístná dodávka (furgon), motor vzadu a pohon zadních kol. Řadový čtyřválec s rozvodem OHV, objem 1174 cm³, vrtání 72 mm a zdvih 72 mm, komprese 9,5, karburátor Jikov, výkon 40 kW (55 koní) při 5200 ot/min, točivý moment 85 Nm při 3000 ot/min. Čtyřstupňová převodovka, rozvor 2750 mm, rozchod kol 1320/1345 mm, vnější rozměry 4450x1620x1750 mm, hmotnost 1000 kg, nosnost 485 kg, maximální rychlost 130 km/h a zrychlení na stovku za 26 s.

Dodávkový vůz "Furgonette" byl postaven v BAZ (Bratislavské automobilové závody) na bázi vozu Škoda 120

s prodlouženým rozvorem. Přední část vozu byla standardní, pocházela ze sériového modelu Škoda 120. Zadní nákladová část byla nově postavena. Nákladní prostor byl omezen vzadu místěným motorem, byl přístupný bočními dveřmi po pravé straně vozu a zadní vyklápěcí stěnou. Bylo postaveno několik prototypů, do sériové výroby se nedostal.

BAZ Furgonet nebo také Škoda Furgonette byl sériově nevyráběný malý dodávkový automobil

BAZ Furgonet - první prototyp

Výrobce BAT

Další jména BAZ Furgonet

Roky produkce 1982 – 1983

Vyrobeno 3 kusy

Místa výroby Bratislava (ČSSR)

Předchůdce Škoda 1202

Nástupce Škoda Pick-up

Příbuzné vozy Škoda 742

Karoserie skříňová dodávka

Druh pohonu zadní kola, motor vzadu

Technické údaje

Délka 4450 mm

Šířka 1620 mm

Výška 1750 mm

Rozvor 2750 mm

Rozchod 1320/1345 mm

Objem nákl. prostoru 3 m³

Celková hmotnost 1255 až 1290 kg

Užitečná hmotnost 480 kg

Počet míst 2

Maximální rychlost 120 km/h

Objem nádrže 38 l

Kapacita akumulátoru 12 V Ah

Motor vodou chlazený čtyřdobý zážehový čtyřválec OHV Objem 1,046 nebo 1,174 l

Počet válců 4

Výkon 33 až 42 kW Převodovka manuální, řazení na podlaze

Počet převodových stupňů 4+1

Technický popis

Karosérie je samonosná celokovová uzavřená, čtyřdveřová, v základu vycházející z klasického sedanu Škoda 105/120. S ním má společnou celou přední část karosérie až po B-sloupek, tedy včetně přední nápravy, vpředu umístěného chladiče s elektrickým větrákem, předního zavazadelníku s víkem odklápěným do strany a pod ním umístěným rezervním kolem, které tvoří účinnou součást přední deformační zóny. Přední brzdy jsou čtyřpístkové, shodné s brzdami pro kupé Škoda Garde.

Podlaha karosérie má vyztužený rošt, který je nastaven o 350 mm a o stejnou hodnotu je tedy prodloužen i rozvor náprav.

Zadní část kabiny je nahrazena skříňovou nástavbou, jejíž linie zdařile navazují na linie základního sedanu. Nástavba má vnitřní objem cca 3 kubické metry, vnitřní délka činí zhruba 2000 mm a výška 1200 mm, takže umožňuje přepravu i značně rozměrného nákladu, samozřejmě s omezením kvůli motorovému prostoru. Do nástavby je pak přístup jednak 800 mm širokými a 1100 mm vysokými bočními dveřmi otevíranými po směru jízdy (po odjištění aretace je lze otevřít až o 180°), jednak zadní stěnou, jejíž horní část je výklopná vzhůru a otevírá pouze nákladový prostor - otvor o světlosti 800 mm a s prahem ve výši 900 mm nad vozovkou. Spodní část zadního čela se sklápí dolů a umožňuje přístup k motoru (dokonce o něco lepší, než standardní sedan). V tomto spodním víku se také nachází poznávací značka. Koncové svítilny (z valníkové verze Škody 1203) jsou v souladu s předpisy EHK umístěny na pevném zadním příčníku, do kterého se horní dveře i dolní víko uzamykají.

Motor i převodovka vozu jsou standardní sériové výrobky, zadní náprava je však upravena s pomocí sériových dílů trnavské dodávky Škoda 1203 (zejména brzdy a polonápravy) pro dosažení požadované nosnosti.

Historie

Furgonet č. 1 - první funkční vzorek, odvozený od běžného vozu Škoda 120 L, byl postaven v létě 1982. Byl světle zelené barvy a měl masku se čtveřici předních světlometů, převzatou z verze 120 LS. Nákladový prostor byl od prostoru posádky oddělen pouze polostěnou (od podlahy po úroveň ramen zaplechováno, nad ním pružná síť). Na přední části nástavby se nalézalo okénko. Později byl vůz přestříkán na šedomodrou barvu.

Furgonet č. 2 - první prototyp byl postaveny v roce 1983. Byl červený a měl celoplechovou nástavbu (bez okének na čele i na bocích a s neprůhledným zadním čelem), dvojici velkých kulatých reflektorů (shodných s typem Škoda 105 S) a motor nejprve Škoda 742.12 (1174 ccm / 38 kW, shodný s motorem pro vozy Škoda 120 L), později Škoda 742.10 (1046 ccm / 33 kW, shodný s motorem pro vozy Škoda 105 L). Stěna oddělující osobní a nákladový prostor byla zvýšena až ke stropu kabiny a vybavena malým okénkem, čímž došlo k lepšímu tepelnému i hlukovému oddělení obou prostorů.

Furgonet č. 3 - druhý prototyp byl postaven rovněž roku 1983, byl žlutohnědé barvy a měl prosklené boční dveře po obou stranách nástavby, tj. měl karosérii dokonce pětidvéřovou a uvnitř vyjímatelnou druhou řadu sedadel, byl tedy alternativně pětimístný, ale mezi přední a zadní řadou sedadel byla pevná příčka stejně jako u červeného prototypu. Zadní čelo bylo opět prosklené, přední část nástavby však bez okénka nad střechou kabiny. Na čele vozu byly dva oválné světlomety (shodné s typem Škoda 120 L) a v zádi motor Škoda 742.12X (1174 ccm / 42 kW, shodný s motorem pro vozy Škoda 120 LS).

Furgonet č. 4 - třetí prototyp, údajně zelené barvy, měl být postaven pro vnitropodnikovou potřebu BAZ. Neexistují však o tom věrohodné informace, všechny oficiální podklady hovoří jen o třech vozech, proto sice vůz č. 4 mohl, ale nemusel existovat. Uváděn je jen pro úplnost.

V průběhu zkoušek byly oceňovány zejména výborné jízdní vlastnosti, díky prodloužení rozvoru i zadního rozchodu měl automobil proti běžnému sedanu mnohem lepší jízdní stabilizu. Problémem však bylo chlazení motoru, které sice v běžném provoze postačovalo, ale nedokázalo vyhovět nárokům příslušné ČSN (s výjimkou červeného prototypu s motorem Škoda 742.10).

Vývoj vozu byl však násilně zastaven na podzim 1983 s poukazem na probíhající vývoj vozu Škoda 781, který měl mít také dodávkovou variaci. Nakonec tedy vznikly jen tři Furgonety, se všechny do dnešních dnů dochovaly - červený prototyp sloužil v JZD Hustopeče a okolo roku 2000 byl pečlivě zrenovován, žlutý prototyp i šedý funkční vzorek na renovaci teprve čekají.

[Standis]

Škoda Furgonet - Malý a šikovný

Usnesením předsednictva vlády ČSSR z roku 1982 byly Bratislavské automobilové závody pověřeny vývojem malých a středních nákladních automobilů. V té době bylo vývojové oddělení BAZ (VMV) třetí největší vývojovou základnou automobilového průmyslu ČSSR po Tatře Kopřivnice a Škodě Mladá Boleslav. S vývojem užitkových automobilů tam již zkušenosti měli.

BAZ VMV zahájil vývoj nákladních automobilů v různých hmotnostních kategoriích, mezi nimi byl i malý dodávkový automobil na bázi osobního vozu s užitečnou hmotností asi 450kg. Takový vůz v tehdejší době v ČSSR chyběl. Výroba vozů Š 1202 STW byla již dávno ukončena. Jediný dostupný dodávkový vůz té doby byla Škoda 1203. Ta však se svojí užitečnou hmotnost 840 kg byla pro některé úkoly zbytečně velká a nebyla by řádně vytížena. Přitom na trhu dostupné osobní vozy s karoserií sedan a motorem vzadu nebyly vhodné - nakládat televizor či chladničku do sedanu bočními dveřmi bylo dosti problematické.

Řešení, které navrhli v BAZ počítalo s maximálním využitím dílů tehdy vyráběných sériových vozů. To znamenalo vozy řady Š742 a koncepci s motorem vzadu. Bylo využito celé přední části osobního vozu až po střední sloupky, podlahová část a zadní náprava včetně hnacího agregátu. Podlaha byla prodloužena vevařením nového dílu (došlo tedy k znatelnému zvětšení rozvoru – o 346mm), zadní náprava byla zesílena s použitím dílů náprav Š1203 pro zajištění požadované nosnosti a byl u ní zvětšen rozchod kol. Brzdy byly použity ze Škody Garde (vpředu kotoučové čtyřpístové, vzadu bubnové). Nakládání bylo možné široce otevíratelnými bočními dveřmi, dlouhé předměty šlo naložit zadními nahoru vyklápěnými dveřmi nad motorem.

V roce 1982 vznikl funkční vzorek a dva prototypy. Zelený funkční vzorek měl prosklenou nástavbu, vycházel ze sedanu Š120LS včetně výbavy, prodělal řadu zkoušek, při kterých najezdil celkem 78 223 km a byl vystaven na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně. Následující prototypy už neměly některé jeho nedostatky. Například mezistěna za předními sedadly byla u prototypů překonstruována, aby byla splněna norma pro geometrii sezení osádky, bylo provedeno odhlučnění pro splnění normy hluku.

První prototyp (červený) vycházel ze sedanu Š120. Měl neprosklenou nástavbu, zkoušely se na něm drobné úpravy náprav a nástavba bez prolisů s vnitřními výztuhami. Vůz najel při zkouškách 23 946 km, z toho 17 033 km s motorem Škoda 105. Jako jediný vyhověl s tímto motorem zkoušce chlazení dle náročné ČSN, byl proto otypován jako Š105 Furgonet a takto odprodán po skončení zkoušek JZD Hustopeče u Brna. Tento kus byl také zkoušen s aerodynamickým spoilerem na střeše kabiny, což vedlo ke snížení spotřeby (až o 0,6l/100km).

Druhý prototyp (žlutý) vycházel z vozu Š120LS, měl oválné světlomety, prosklenou nástavbu s prolisy a dveřmi na obou stranách nástavby. Při zkouškách najel 22 946 km.

Náročné zkoušky ukázaly velmi příznivé vlastnosti z hlediska stability a ovladatelnosti vozu (díky značně většímu rozvoru a rozchodu v mnoha ohledech vozy předčily sériové sedany), splnění požadovaných parametrů (nosnost, výkony, spotřeba atd.) Problematické bylo chlazení (dědictví od sedanů), normu splnil pouze vůz s motorem 105. Koncem roku 1983 byl projekt zásahem z generálního ředitelství ČAZ v Praze zastaven, vzniklá trojice prototypů byla odprodána. Československý automobilový průmysl se připravoval na příchod vozu s motorem vpředu (Favorit) včetně jeho užitkových variant. Pro zajímavost uvádím některé parametry vozu Furgonet a jejich srovnání s parametry běžného sedanu:

Do současné doby se dochovaly všechny tři vozy. Na následujících obrázcích vidíte červený prototyp, jediný, který měl neprosklenou nástavbu, plechy nástavby bez prolisů, motor 105 (Škoda 742.10) a jediný, který se dostal na území dnešní ČR. Po těžké práci v JZD Hustopeče (kde sloužil téměř 14 let) se dočkal renovace a odstranění dodatečných zásahů. Další dva vozy jsou stále na Slovensku a renovace (kterou také potřebují) je teprve čeká. Čas od času se vyskytne informace, že snad byl ještě po oficiálním ukončení projektu vyroben nějaký Furgonet pro soukromou potřebu zaměstnanců BAZ ze zbylých dílů. Tuto informaci se mi však nepodařilo potvrdit, všechny oficiální materiály hovoří jen o zmíněných třech vozech, na fotografiích se vyskytují jen tyto tři vozy.