Jeden čas nám na gymnázium chodili biologii suplovat praktikantky. Tak jednou jedna vešla do třídy a donesla písemky, které jsme psali minulou hodinu. Když jsem viděl, že je pokládá na stůl bez zjevného úmyslu ukázat nám je, ozval jsem se, nevědíc co říkám:
„ Paní profesorko, nerozdáme si to? „
... chvíle mrazivého ticha ...
Pokusil jsem se zachránit, co se dá :
„ Teda ... ty písemky!!! „
Co Vám mám povídat, vetší průser si ani nedovedete představit.