To ti vysvětlím jednoduše. To auto bylo r.v. 88 a i když vypadalo a jelo moc pěkně, tak mělo svoje mouchy (způsobené "odbornou" péčí předchozích majitelů), jejichž postupné odstraňování mi lezlo dost do peněz. Za 2 roky co jsem to auto měl, jsem do něj na opravách a údržbě (bez oleje a filtrů) nasypal přes 60tKč. Vždycky jsem si myslel, že už bude klid, ale vždycky se objevilo něco dalšího. Navíc to auto bylo dost upravené a tudíž maximálně nepraktické, když jsem někam jel tak jsem musel přemýšlet kudy jet abych tam vůbec projel. Např. kamárád měl doma v ulici retardér, přes který jsem se nedostal. To samé jedna kamarádka, ke které jsem do ulice taky nezajel. Navíc to auto dost přitahovalo pozornost, když jsem ho někde zaparkoval, za chvíli byl okolo hlouček kluků co ho obhlíželi (což mi nevadilo, ale bál jsem se aby mi ho třeba ze závisti někdo nepoškrábal). Takže jsem to auto používal spíš jenom pro radost, na běžné ježdění moc ne. Takže když jsem to sečetl, tak jsem měl auto, které mi dost lezlo do peněz, ale stejně jsem ho používal jenom ve volných dnech pro radost, jinak jsem chodil pěšky, což už mě přestalo bavit.
Takže jsem se rozhodnul ho prodat a koupit něco "normálního". Po zkušenostech s neustálým sypáním peněz do starého auta, jsem věděl, že chci nové. Dal jsem si limit do 350tKč (což jsem pak sice stejně překročil, ale i tak to na nové BMW nestačilo ), tak jsem vybíral z kadidátů fábie, ibiza, polo, fiesta. Pak jsem se rozhodnul, že vezmu kombíka a bylo jasno. Takže mám sériovou fábii, kterou používám denně pro běžné ježdění a jsem spokojenej.
Ale přes všechno co jsem napsal, jsem to BMW měl rád a dodnes na něj občas vzpomínám. Když si ho pak nový majitel odvážel, tak mi bylo docela líto, že jsem ho prodal.